Nebezpečné cesty do Brna

Jednou za čas mne sobotní soustředění sboru zavede do Brna. A ukázalo se, že to je velmi nebezpečná oblast. Jakkoli máme program nabitý a sotva stihnu během kofíbrejků popovídat s těmi, které zas po pár týdnech či měsících tak ráda vidím, neodolatelné vnitřní vábení mne nutí vyjednat si s kuchařkami pozdější oběd a chvíli po čtvrt na dvanáct se potichu zvedám, abych vyběhla směrem Jánská. (Nejhorší je, že když už pevně zatnu zuby, že budu spořádaně zpívat a má peněženka zůstane v bezpečí, VŽDYCKY se najde někdo, kdo se zeptá, jestli jdeme do látek 😎)
Místní už tuší. Prodejna Ardeko zavírá v sobotu ve 12 a do té doby musíme stihnout projít obě části. Není to jednoduché. Zvlášť když se dáte do řeči s majiteli a oni vám přinesou pytel vzorníků s tím, že se můžeme pokochat, že za pár dní vyrážejí do Dánska pro nové vzory :) A když se v těchto prodejnách kdovíproč vyskytují úplně jiné látky, než na které narážím při svém (v předrouškovém čase běžném) toulání po látkových prodejnách u nás.

Na podzim jsme v Brně byli dvakrát a zvlášť druhý nákup byl akční. Přivezla jsem si látku na troje šaty! Zřejmě to bylo ještě na vlně prázdninového šití, ten střih na překřížené modrozelené šaty se mi pořád povaloval po stole. Jak už jsem v tom příspěvku psala, použila jsem ho už víckrát, jednou skončily jako noční košile (nějak se mi ten vzor v hlavě rozležel jako pyžamový, byť suprový), jednou jsem je nakonec dala úplně pryč, taky kvůli vzoru. Pak jsem ale v Brně koupila (i když trochu s obavami, jestli si to umím dobře představit) rozhodně šatovou látku s velkým vzorem a pustila se do další verze.

Už jsem nechtěla křížené. I kvůli vzoru  jsem zkusila přední díl nějak poskládat a spojit do jednoho kusu. Záda jsem nechala tvarovaná, jen jsem si tentokrát dala pečlivou práci s nasazením vzoru. Výstřih jsem chtěla nechat véčkový. Zkusila jsem ho po velmi dlouhé době poprvé a musím říct, že jsem nadšená, že si tak pěkně sednul. Jen jestli to nebylo štěstí začátečníka, pro příště se ho bojím pořád stejně :)

Mám je moc ráda. Jen musím přiznat, že zrovna tahle látka docela chloupkuje. Škoda. Nebije to do očí, ale příště kouknu líp. Při pozornějším podívání už to na ní bylo vidět, i když byla nová.

Druhé, "podzimní pytel", jsem šila z teplákoviny podle střihu na mikinu z Ottobre, jen jsem trochu protáhla ty boční vsadky a snížila kapsy. Jednak je mi to pohodlnější, jednak jsem z nošení minulé mikiny (poslední fotka tady) usoudila, že se mi to bude líbit víc. Místo kapuce tentokrát velký, malounko vyztužený límec podle nějaké pradávné Burdy.

Ta třetí na svou chvíli teprve čeká. Asi se vrátím ke střihu těch výše položených, cítím se v tom fakt dobře. Možná zase trochu jiný výstřih, v hlavě mi něco leží... Jen na to teď se školou on-line a částečným home officem není moc kdy. Ale pak se třeba zase pochlubím.

Krásné jarní dny vám přeju!