úterý 15. ledna 2019

Expedice sníh

Dostala jsem povánoční dárek - možnost odjet úplně sama na víkend. Poprvé od narození Markétky bez dětí! Odpočinout si, vyspat se, nemluvit 8-) Kýžená destinace (Šumava) byla jasná, chvilku jsem sice nebyla s to vybrat ideální místo a pohrávala si s myšlenkou objevovat něco nového, ale nakonec jsem si řekla, že to s tou Železnou Rudou ještě zkusím. A byla to dobrá volba.
Milý, relativně malý, relativně zastrčený penzionek, termín mimo německé či holandské prázdniny a záplava sněhu učinily i z tohoto profláknutého letoviska výborné místo pro vydechnutí.


Ráno jsem se toulala městečkem a přiměřeně postižená mašinkami nemohla na "novém" nádražíčku v centru odolat vláčkům brodícím se přibývající sněhovou nadílkou.



Odpoledne jsme se domluvili se šumavskými kamarády na výlet na Pancíř. Že možná kousek popojedem lanovkou ze Špičáku. Tak ne, byla jí zima. Tak tedy pěšky.
I stromům byla zima. Takhle to vypadalo cestou:


Takhle na horní stanici lanovky:


A takhle vypadala chata:


Nicméně bylo otevřeno, v kuchyni se vařilo a v krbu plápolal oheň. Dokonalé!
Cestou zpátky jsme to poměřili:


Tenhle vtipálek se naštěstí napřed trochu oklepal a padající sníh nás donutil ohlédnout se.


V noci na neděli stále sněžilo... ráno jsem se už s batohem na zádech vydala do míst, o nichž jsme si s tatínkem za starých časů mohli jenom povídat. Kolem dočasně nepřístupného železnorudského hřbitova...

 

starou alejí k místu, kde v bývalém hraničním území stával zámeček Debrník. Zbyla z něj právě ta alej.
A pak dál cestou k Alžbětínu. Takovou krásu jsem už dlouho neviděla.





A pak najednou do těch závějí někdo pohodil vlak.


Bylo jasné, že se blížím ke společnému českoněmeckému nádraží Alžbětín - Bayerische Eisenstein. Trochu času ještě zbývalo, tak jsem do té jejich "Rudy" nakoukla.
Půvabné staré vagónky lákají k návštěvě místního muzea historických vlaků.



A  tenhle kostel jsme při dávných výletech s tátou občas zahlédli z nějakého vrcholu na české straně.


Obdivovala jsem brilantně vyfrézované křižovatky chodníků...


... jen ty koleje na bavorské straně byly nějak zaváté.
O víkendu tam vláček nejezdí, ten pondělní měl po tomhle nadělení nejspíš velmi pernou práci.



Na české straně odjížděl vlak každé dvě hodiny. Polední rychlík přímo domů do Prahy.
Cestou bylo na co koukat :) To, že se zrovna tuhle neděli dobře dařilo našim biatlonistům a holkám to při štafetě dokonce cinklo, byla ta pověstná třešnička na dortu tohohle výletu za hranice všechních dnů.
Moc děkuji všem zúčastněným!