pátek 5. ledna 2018

Spací pytel

Zcela mimo draze rezervovaná místa v pořadníku šití se přihlásil pytel. Ten původní se na Filipovi začal rozpadat neuvěřitelným tempem. Když to vypadalo, že nedožije víkendu, musela jsem všechno ostatní odsunout a sáhnout do zásob. Klučičí látku v dostatečné délce jsem nenašla, ale ten kostkovaný flanel se tvářil velmi příjemně a bylo ho akorát. A dost se na něj hodily ty koně, co si Filip vyhlédl v galanterii. Dovnitř jsem využila krepovou látku koupenou ještě v minulém století. Uvnitř je vzhledem k našemu chladnému odchovu značná vrstva vatelínu, takže naživo to vypadá, že jsme se rozhodli Filipa vyslat minimálně na expedici na jižní pól.


Šití jsem si dost komplikovala nerozhodností v souboji dokonalost vs. dokončenost. A občas jsem některé věci dělala v jiném pořadí, než by bylo žádoucí. Takže výsledek dokonalý není, ale funkční snad ano a donutila jsem se s tím spokojit :)

A ano, tady jsou ti koníci!



































Dobrou noc!

středa 3. ledna 2018

Bratrská souprava se zvířátky

Vánoční dárek pro kamarádčiny synovce. Z dodané látky, z níž se výborně šilo, doplněno hnědým nápletem. Vypotřebováno téměř do mrtě, ani na druhou čepičku nezbylo, to by byla skoro celá hnědá.



















Nejzajímavější na celé věci pro mne bylo, jak se s tím vypořádala Elna (COL). Občas jsme kamarádky, občas se dost ostře škorpíme, ale tyhle látky se jí zřejmě zamlouvaly a šila přesně tak, jak si to představuju. A hlavně krásně pružně! Tak uvidím, jak moc jí ta dobrá vůle vydrží, zatím se mi zdá, že se snaží :)


pátek 29. prosince 2017

Andělské jiskření a jiné útržky z letošních Vánoc




















Oproti textu známé koledy se u nás anděl poprvé zjevil ne o půlnoci, ale už poměrně brzy odpoledne - aby přivítal návštěvu a pozval nás všechny na každoroční společné zpívání koled dole u domečku s krtkem.

Andílek si na chvilku odložil roucho i křídla a oblékl teplou bundu. Prskavky jsme ale vzali s sebou.






















Po příchodu domů se mezi nás anděl zase vrátil, tak jsme zkusili nějaké koledy i sami. Hudebnímu provedení by se jistě dalo leccos vytknout, ale rozhodně byly zahrány zvučně a velmi od srdce.


Na Boží hod vánoční jsme cestou do kostela potkali opravdu VELKOU ozdobu.

Chtěli jsme také dětem ukázat strom na vyzdobeném Staroměstském náměstí a koupit si dlouho slibovaný trdelník a svařák (zřejmě největším vánočním překvapením pro mne bylo, že do svařáku se dá dát tolik cukru, že se tam už skoro nevejde víno).

Živí koně Filipa úplně zaskočili. K obvyklému mlaskání (= zvuk kopyt) se vrátil zase až doma u bezpečných (a malých) koňských obrázků. Všechnu vánoční náladu a zdobení ovšem v očích dětí hravě překonal Olaf. Jen škoda, že neměl nad hlavou ten soukromý sněžný mráček ;)


Na Štěpána jsme navštívili babičky a bylo vidět, že ta nepřetržitá šnůra stromečků a dárků některé jedince už trochu zmáhá.

Občas si foťák vzala do ruky Markétka a trénovala neotřelé efekty. A podařilo se jí zachytit, že už i maminka je trochu uvánocovaná :)

Ale díky Bohu za ten největší Dar! A taky za babičky, které se neúnavně staraly o stálé doplňování energie.

Přeju Vám krásný závěr letošního roku a ten nadcházející ať se Vám moc vydaří!
_____________________________________________________________________

Za některé dodané fotografie a občasné zmáčkutí spouště na našem foťáku děkuji Vaškovi Lipenskému, Petře Sovové a Markétce Kutílkové.

neděle 3. prosince 2017

Softshellový zázrak :)

Ne, nedošlo tady k nadpřirozenému rozmnožení docházející látky ani to přes noc nedodělali holoubci... jenom pořád trochu žasnu, že se to opravdu stalo a ušila jsem ze softshellu taky něco pro sebe. V průběhu čekání, až na to někdy dojde, se nakonec zcela změnil materiál (ten původní už je částečně zpracován jinak) i záměr - ze zamýšlené bundy je nakonec kabát. Barva zrála od podstatně střízlivějších tónů až do nádherně hřejivé slunečnicové (oficiálně hořčicové).








Tolik jásání :) zase jsem si uvědomila, že to dámské šití je náročnější. Střih nepadnul úplně podle mých představ, něco jsem upravovala a v zásadě jsem spokojená, i když ne stoprocentně. Příště se musím soustředit ještě na pár dalších věcí, aby to správně sedělo. Mám se ohledně úpravy střihu ještě co učit.


Alespoň mobilem zachycený premiérový výletní den ukázal, že asi bude dobré přidat do rukávů náplety (rukávy nejspíš mohly být i o kousínek delší, hlavně do nich ale k večeru docela zalézala zima).Nevyřešil ale zatím stále otevřenou otázku, jestli by přece jenom nebyla dobrá krycí lišta přes zip. Tak se asi ještě nechám překvapit. Ale cítila jsem se v té barvě krásně :)






































Střih: Ottobre 2/2015

sobota 25. listopadu 2017

Předvánoční ptačí souprava

Trochy Vánoc v listopadu bylo třeba, abychom to stihli dovézt už teď před adventem a babička si to nerozbalila až po Štědrém dnu. Ptáčky zodpovědně krmí a má ráda, tak jsme jí vybrali ještě nějaké na doma.



Volba položek byla jasná. Vlastně napřed jsem chtěla ubrus a polštářky, ale když to vypadalo, že zbude i na chňapky... nakonec jen jedna. Z látky zbyli asi tři hejlové celkem.



Oříškem pro mne bylo dvojí lemování ubrusu. Jak udělat ten vnější lem mi bylo celkem jasné, ale ten vnitřní červený pruh... Pořád jsem řešila, jestli by neměl být taky dvojitý... a možná měl. Ale nakonec jsem hrdinství odložila na jindy, je jednoduchý s hustým overlockovým obšitím švů, a nevypadá to z rubu zle. Jen možná směr toho zažehlení... k zamyšlení pro příště.



Strašně mě zase těšilo šít z plátýnka. A znovu bezmezně obdivuji všechny patchworkáře, kteří jsou schopni šít tak, že to na milimetr sedí. Fakt klobouk dolů.



Úplně všem přeju pěkný, možná proti všem předpokladům i klidný a obohacující adventní čas!