sobota 2. února 2019

Lemovač

Někdy koncem léta jsem se zmiňovala o tom, že se z nás s Elnou (COL) ani nevím vlastně jak staly docela dobré kamarádky. Lemování na třetiny jsem měla už celkem natrénované, ale to dvojí špendlení a šití je docela zdlouhavé. A na podzim jsem ho použila už tolikrát, že jsem se po různém pátrání a vyptávání (díky, Zuzko!) nakonec rozhodla vyzkoušet e-bay verzi lemovače na třetiny (vybírala jsem v zásadě naslepo, prostě jen aby byl uveden jako kompatibilní). Byl relativně levný. Když přišel, zjistila jsem, že musím doobjednat ještě tu spodní destičku :)
Když už jsem to měla kompletní, bylo jasné, že bude třeba trochu času na pořádné vyladění (a hlavně bylo třeba doufat, že to s touhle neoriginální pomůckou vůbec půjde)...



Nakonec to vyladění netrvalo zase tak dlouho. Dostala jsem se k tomu až tento týden a poměrně záhy jsem propadla nadšení. Hned druhý den jsem si ušila plánované pyžamo a lemovala jako o život. Soukala jsem tam jedno po druhém průkrčník, kapsy, rukávy, spodní kulaté lemy...
Tam to pravda bylo trochu náročnější, v poměrně ostrých obloucích to nešlo úplně dobře. Nakonec mi výrazně pomohla žehlička a výsledek je přece jenom použitelný.


Určitě to budu ještě zkoumat a zkoušet. Ale tady už možná jde spíš o nastavení stroje v tom daném místě než přímo nastavení lemovače. Ten je prostě super a já jsem se přistihla, že se u toho hezkého a rychlého (!) šití usmívám a téměř si pohvizduju. Obávám se, že teď u nás bude olemováno i to, co vůbec není třeba :)
Dovolím si přidat jednu poznámku: když jsem s coverlockem začínala, jako téměř každého mne zlobilo provazování přes švy. A jedna z rad, kterou jsem se na více místech dočetla, bylo povolit přítlak patky, aby to tak nějak snadněji prolezlo. Sama za sebe a svůj stroj musím říct, že bylo třeba naopak přitáhnout. A právě lemovač začal šít pěknými pravidelnými stehy teprve poté, co jsem přítlak ještě výrazně dotáhla.

Chystá se na nás zima, tak si ji podle možností krásně užijte!

úterý 15. ledna 2019

Expedice sníh

Dostala jsem povánoční dárek - možnost odjet úplně sama na víkend. Poprvé od narození Markétky bez dětí! Odpočinout si, vyspat se, nemluvit 8-) Kýžená destinace (Šumava) byla jasná, chvilku jsem sice nebyla s to vybrat ideální místo a pohrávala si s myšlenkou objevovat něco nového, ale nakonec jsem si řekla, že to s tou Železnou Rudou ještě zkusím. A byla to dobrá volba.
Milý, relativně malý, relativně zastrčený penzionek, termín mimo německé či holandské prázdniny a záplava sněhu učinily i z tohoto profláknutého letoviska výborné místo pro vydechnutí.


Ráno jsem se toulala městečkem a přiměřeně postižená mašinkami nemohla na "novém" nádražíčku v centru odolat vláčkům brodícím se přibývající sněhovou nadílkou.



Odpoledne jsme se domluvili se šumavskými kamarády na výlet na Pancíř. Že možná kousek popojedem lanovkou ze Špičáku. Tak ne, byla jí zima. Tak tedy pěšky.
I stromům byla zima. Takhle to vypadalo cestou:


Takhle na horní stanici lanovky:


A takhle vypadala chata:


Nicméně bylo otevřeno, v kuchyni se vařilo a v krbu plápolal oheň. Dokonalé!
Cestou zpátky jsme to poměřili:


Tenhle vtipálek se naštěstí napřed trochu oklepal a padající sníh nás donutil ohlédnout se.


V noci na neděli stále sněžilo... ráno jsem se už s batohem na zádech vydala do míst, o nichž jsme si s tatínkem za starých časů mohli jenom povídat. Kolem dočasně nepřístupného železnorudského hřbitova...

 

starou alejí k místu, kde v bývalém hraničním území stával zámeček Debrník. Zbyla z něj právě ta alej.
A pak dál cestou k Alžbětínu. Takovou krásu jsem už dlouho neviděla.





A pak najednou do těch závějí někdo pohodil vlak.


Bylo jasné, že se blížím ke společnému českoněmeckému nádraží Alžbětín - Bayerische Eisenstein. Trochu času ještě zbývalo, tak jsem do té jejich "Rudy" nakoukla.
Půvabné staré vagónky lákají k návštěvě místního muzea historických vlaků.



A  tenhle kostel jsme při dávných výletech s tátou občas zahlédli z nějakého vrcholu na české straně.


Obdivovala jsem brilantně vyfrézované křižovatky chodníků...


... jen ty koleje na bavorské straně byly nějak zaváté.
O víkendu tam vláček nejezdí, ten pondělní měl po tomhle nadělení nejspíš velmi pernou práci.



Na české straně odjížděl vlak každé dvě hodiny. Polední rychlík přímo domů do Prahy.
Cestou bylo na co koukat :) To, že se zrovna tuhle neděli dobře dařilo našim biatlonistům a holkám to při štafetě dokonce cinklo, byla ta pověstná třešnička na dortu tohohle výletu za hranice všechních dnů.
Moc děkuji všem zúčastněným!

neděle 30. prosince 2018

Ušité Vánoce

Bylo toho tentokrát opravdu hodně. Ale kupodivu jsem nedošívala třiadvacátého v noci a poslední předvánoční večer jsme měli nečekaně klidný. A bylo to moc milé - jeden z nejlepších vánočních dárků :)




Začalo to v listopadu, abych stihla jedny narozeniny koncem měsíce. Nákupní setíky - taška, tři sáčky na bezplastový nákup ovoce / zeleniny a pytlíček, do kterého se všechno schová - pro několik kamarádek. Pytlíček úplně napravo doplnil používanou soupravu z doby docela dávné, teď už z té látky nezbylo opravdu vůbec nic.



Svetr s jeleny podruhé. Ten svůj téměř nesundávám :) a kamarádka ho pořád okukovala a okukovala... když jsme objevily, že svetrovina je pořád v nabídce a dokonce v žádoucí červené barvě, bylo o dárku rozhodnuto. Látky jsem objednala raději více, abych měla na správné sesazení vzoru... a pak mi dalo docela zabrat. A taky jsem si vyzkoušela začištění zipu proužkem - měla jsem to nakoukáno z některých svých mikin a jsem ráda, že jsem do toho šla.





Letní teplákovina se sovama nadchla kamarádku Jitku při podzimním nákupu v Zašité kavárně. Tím se vyřešil další dárek. Zadání bylo mikina bez kapuce, dostala jsem volnou ruku a oblíbený svetr ke změření :) Použila jsem zajímavé kapsy z mikiny v Ottobre a límec ze šatů z Burdy a modelka byla po rozbalení balíčku k mé velké radosti dost spokojená.






































Tričko s dinosaury pro začínající Filipovo dinosauří období - no, nejspíš jsem to tričko ušila hlavně kvůli sobě, té látce jsem dlouhodobě nebyla schopná odolat :)


Dvoje viskózové šaty pro mou sestru. Na módní výstřelky si příliš nepotrpí, a i když jsme poctivě prošly větší množství střihů, nakonec jsme zůstaly u jednoduchého, z mých podzimních šatů osvědčeného střihu, upravenému z Ottobre. Nejvíce mne potěšilo, že to lemování na třetiny už opravdu docela jde.



Jako poslední ještě balíček pro Markétku, potřebovala náhradu za šatečky z kordu, které už nosí kamarádka. Počesanou kočičkovou teplákovinu jsem si přivezla z podzimního Stoffmarktu. Střih jsem použila zase stejný osvědčený, ale při stříhání jsem byla trochu zaskočena, že látka pruží pouze podélně. Takže pro snadnější oblékání raději se zipem. Poprvé se mi podařilo skrytý zip přišít bez párání na poprvé, juch!
I tahle modelka byla dost spokojená :)





Přeju vám krásný, klidný, zdravý nový rok se spoustou inspirace a tvůrčích záblesků!

neděle 9. prosince 2018

Ve svátek

17. listopadu jsme se i s naší hlídačkou a teď už hlavně kamarádkou Jitkou vydali na výlet. Vlakem samozřejmě (potřebujete-li namotivovat Filipa, řekněte mašinka). Podle předpovědi nás čekal slunečný den se studeným ránem. Baže tak, bylo.



Ale sluníčko získávalo na síle a vesele si pohrávalo se stíny.



Prošli jsme Zadní Třebaní a svatojakubskou cestou vystoupali do sedla - byl tam!



Přístřešek u výhledu byl obsazený, ale za tu chvíli se tak oteplilo, že v závětří u lesa bylo jak ve slunečních lázních.







Cestou k hradu vzala foťák do ruky Markétka...





a dokonce se jí podařilo zachytit naše osvícení.


Ke hradu nám v tu chvíli zbývalo asi pět minut, ale vysmátý Filip vprostřed té cesty poprvé v životě prohlásil: "Já chci spinkat!" a na nádvoří už spal jako dřevo.









Hrad byl krásný a hlavně skoro prázdný! Ale nejlepší bylo stejně to prolejzání po ježcích u karlštejnského řopíku. Když potom ještě jeli kolem koně, výlet byl prohlášen za povedený :)