sobota 9. května 2020

V květnu Hola! volá škola... a nějaký bagr k tomu

Začal na mne během toho zvláštního jara dopadat syndrom mateřské dovolené... pořád se vaří, pořád se uklízí, pořád se něco... a nikde není nic vidět. Potřebuju něco hmatatelného, tak sedám ke strojům. Už netrpělivě vyhlížíme školu. A i když se tentokrát jde v květnu a ne v září, nějaké kusy k doplnění garderoby jsou určitě potřeba. Během nikam-nechození z lecčeho vyrostli (nebo se to jenom zjistilo).
Ze zásob jsem ušila dvě šatotuniky k legínám, ale žádnou z nich se zatím nepodařilo přijatelně zachytit 😏 Pak jsme s Market vyrazily do látek pro nějakou další inspiraci. Vybrala si plátýnko. Pro mne netradiční šíře 110 cm, ale nakonec se to poskládalo. I na tu nezbytnou roušku zbylo.

Střih (trochu zvětšený z Burdy 3/08) už jsem před pár lety použila pro dvě sestřičky a pořád jsem doufala, že u nás na něj taky dojde. Teď po něm Market sáhla bez váhání. Jen si bude muset zase trochu zvyknout na nepružný materiál.








Vpravo dole si povšimněte domácího mazlíčka její Výsosti. Toužil po dalším letním pyžamku. Z nabídky vybral bagry. Kupodivu se do toho půlmetru pyžamko poskládalo, doteď se tomu divím. Jen asi nevydrží tolik sezón, jako ty předchozí. Ale mladý pán vypadá, že by v něm ochotné trávil celý zbytek léta.

sobota 25. dubna 2020

Nebezpečné cesty do Brna

Jednou za čas mne sobotní soustředění sboru zavede do Brna. A ukázalo se, že to je velmi nebezpečná oblast. Jakkoli máme program nabitý a sotva stihnu během kofíbrejků popovídat s těmi, které zas po pár týdnech či měsících tak ráda vidím, neodolatelné vnitřní vábení mne nutí vyjednat si s kuchařkami pozdější oběd a chvíli po čtvrt na dvanáct se potichu zvedám, abych vyběhla směrem Jánská. (Nejhorší je, že když už pevně zatnu zuby, že budu spořádaně zpívat a má peněženka zůstane v bezpečí, VŽDYCKY se najde někdo, kdo se zeptá, jestli jdeme do látek 😎)
Místní už tuší. Prodejna Ardeko zavírá v sobotu ve 12 a do té doby musíme stihnout projít obě části. Není to jednoduché. Zvlášť když se dáte do řeči s majiteli a oni vám přinesou pytel vzorníků s tím, že se můžeme pokochat, že za pár dní vyrážejí do Dánska pro nové vzory :) A když se v těchto prodejnách kdovíproč vyskytují úplně jiné látky, než na které narážím při svém (v předrouškovém čase běžném) toulání po látkových prodejnách u nás.

Na podzim jsme v Brně byli dvakrát a zvlášť druhý nákup byl akční. Přivezla jsem si látku na troje šaty! Zřejmě to bylo ještě na vlně prázdninového šití, ten střih na překřížené modrozelené šaty se mi pořád povaloval po stole. Jak už jsem v tom příspěvku psala, použila jsem ho už víckrát, jednou skončily jako noční košile (nějak se mi ten vzor v hlavě rozležel jako pyžamový, byť suprový), jednou jsem je nakonec dala úplně pryč, taky kvůli vzoru. Pak jsem ale v Brně koupila (i když trochu s obavami, jestli si to umím dobře představit) rozhodně šatovou látku s velkým vzorem a pustila se do další verze.

Už jsem nechtěla křížené. I kvůli vzoru  jsem zkusila přední díl nějak poskládat a spojit do jednoho kusu. Záda jsem nechala tvarovaná, jen jsem si tentokrát dala pečlivou práci s nasazením vzoru. Výstřih jsem chtěla nechat véčkový. Zkusila jsem ho po velmi dlouhé době poprvé a musím říct, že jsem nadšená, že si tak pěkně sednul. Jen jestli to nebylo štěstí začátečníka, pro příště se ho bojím pořád stejně :)



Mám je moc ráda. Jen musím přiznat, že zrovna tahle látka docela chloupkuje. Škoda. Nebije to do očí, ale příště kouknu líp. Při pozornějším podívání už to na ní bylo vidět, i když byla nová.

Druhé, "podzimní pytel", jsem šila z teplákoviny podle střihu na mikinu z Ottobre, jen jsem trochu protáhla ty boční vsadky a snížila kapsy. Jednak je mi to pohodlnější, jednak jsem z nošení minulé mikiny (poslední fotka tady) usoudila, že se mi to bude líbit víc. Místo kapuce tentokrát velký, malounko vyztužený límec podle nějaké pradávné Burdy.


Ta třetí na svou chvíli teprve čeká. Asi se vrátím ke střihu těch výše položených, cítím se v tom fakt dobře. Možná zase trochu jiný výstřih, v hlavě mi něco leží... Jen na to teď se školou on-line a částečným home officem není moc kdy. Ale pak se třeba zase pochlubím.

Krásné jarní dny vám přeju!

neděle 5. dubna 2020

Souprava ke skautským botám

Byla potřeba už někdy na podzim. Markétka se tou dobou začínala odklánět od růžové, a když jsem nabídla, že by mohla mít softovou soupravu ladící s trekovými botami, kterým říká skautské, návrh byl jednohlasně schválen.
Kapkový softshell mám opravdu z dřevních dob - tenkrát jsem ho objednala pro sebe vůbec z první nabídky vzorovaných softů, kterou jsem kdy viděla. Při dodávce jsem byla trochu zaskočená, protože barva tak úplně neodpovídala obrázku. Časem jsem si sice doobjednala i ten tyrkys do kombinace, ale nakonec jsem pro sebe ušila kabát slunečnicový, na který doteď nedám dopustit. Teď se ukázalo, že Markétce tyhle barvy sluší určitě víc než mně :))


Zkusila jsem u toho i dvě neznámé - na rukáv jsem chtěla náplet na palec, ale ne bavlněný (se vzpomínkou na ty v podstatě suché bundy/kalhoty, co stále ještě visí na sušáku kvůli totálně mokrým nápletům).  Hledala jsem něco s pravděpodobností rychlého schnutí a sáhla po plavkovině. Zatím se mi to jeví jako dobrá volba. 


V době šití jsem během dvou dnů navštívila několik galanterií, ale nikde neměli šedou lemovací pruženku v plus minus žádoucí barvě. V prvním sledu jsem chtěla tu hrubou matnou, pak už jsem slevila i na klasickou, ale nic. A už jsem potřebovala mít hotovo, tak jsem nouzově udělala lemování z šusťákoviny Kent :o) Samozřejmě by se to nedalo použít tam, kde je potřeba pružnost, ale tady se s tím pracovalo dobře (proužek na čtvrtiny) a účel to splnilo naprosto bez výhrad.


Fotky jsou pořizované teď na jaře těsně před karanténou... ty rukávy už abych pomalu popustila. :)



Přeju Vám všem hezký společný slunečný velikonoční týden!

sobota 28. března 2020

Není to o rouškách


Po dlouhé době vás zdravím! Nebyla jsem tu měsíce... A protože jako asi u většiny z vás patří veškerý můj čas u strojů rouškám, rozhodla jsem se, že si tady aspoň budu připomínat, že se taky někdy šilo něco jiného :)

Posledním akutním předkaranténním výtvorem byla Filipova softshellka. Není ničím výjimečná, šila jsem ji opravdu hodně jednoduše (od poslední růžové bundy pro Markétku jsem se ve zjednodušování zase zlepšila!), jen před prvním použitím byla podrobena mimořádným zátěžovým testům. Prošla. To znamená, že až jednou budeme moct odložit ta bavlněná plátna, můžu bez úprav rovnou šít znovu, protože jedna bunda rozhodně nestačí. Že by to byl kluk?


 Střih: upraveno do rovna z bundy s hvězdou Ottobre 4/2014

neděle 15. září 2019

O prázdninách se šijou šaty

Tohle léto - nebo přesněji prázdniny - bylo velmi... akční. Kalendář nabitý, pračka vždycky zadýchaná, prádlo ze šňůry rovnou do kabely a už jsme zase byli někde v luftě... Ale ačkoli při tom všem na klidné šicí večery moc pomyšlení nebylo, jedna výjimka se našla. Šaty, a ne jedny. Nějak se to prostě sešlo.
Prázdniny začínaly příjezdem Markétčiny kamarádky. Už dávno jsem si vymyslela, že jim ušiju stejné jednoduché lítačkové šaty, ale pořád se to hrnulo... došívala jsem poslední večer, než zase odjížděla. Chtěla jsem, aby jim chvilku vydržely, ale asi jsem tu velikost trochu přestřelila - myslím, že víc je holky užijou až příští rok.




Pak už jsem začínala chystat "sofiové šaty" jako překvapení Markétce k narozeninám. Látku ve správné fialové barvě jsme před nějakým časem kupovaly spolu a dlouho nebylo jasné, jakým směrem se projekt vyvine. Ale protože z těch dlouho nošených elsových už opravdu odrůstá, nové princeznovské byly potřeba. Dlouho jsem se motala v kruhu a nemohla se rozhodnout, jak to střihnout ani jak to pak dotáhnout, nakoupila jsem několik nakonec nepoužitých ozdůbek a docela se stresovala. Nakonec vyhrál burdovský střih pro víly a dávné hradní paní. V posledních dnech před narozeninami jsem na chalupě po večerech našívala štrasové ozdoby...

Současná hradní paní je dost spokojená, ale o garderobu pečuje bídně. Tak prosím omluvte pomačkané spodničky a čouhající podsádku a vůbec. Švadlenu má taky nespolehlivou, ale teď už jí tu délku snad konečně upraví :)

Když už zbývalo jenom přišít ty štrasové pásky, odjížděly kamarádky na dovolenou. Několikrát předtím komentovaly moje "zahradní šaty", tak dostaly za úkol vybrat si látku a odjížděly se svými. Je fakt, že na volné letní potulování je to kus k nezaplacení.



Všechno to ježdění a intenzívní nepřetržité spolubytí s Filipem po celé prázdniny (Markétka nadšeně absolvovala dvoutýdenní skautský tábor a ještě jeden příměstský) bylo přece jen trochu náročné. Tak jsem požádala svého milého muže o volnou poslední sobotu. Vypravila jsem je všechny do ZOO, vyprosila si, ať se nevracejí před večeří, a užívala si volného bytu a ticha... a rachotu šicích strojů. Jedny trochu serióznější šaty jsem nakonec ušila i pro sebe, v rámci dodržení žánru jsem odložila nůžky po posledním zapošití 31. srpna ve 23:59 :) Fotka je jen tak tak, ale to nemilosrdné světlo aspoň zakrývá, co má.

(V září jsem pak podle stejného střihu chtěla ušít ještě jedny šaty, jen s dlouhým rukávem a bez vázačky. Ale pravděpodobně proto, že už nebyly prázdniny, to prostě nějak nesedlo a mám super kočkovou noční košili ;))

Ať se vám léto překulí v krásný podzim!