neděle 9. prosince 2018

Ve svátek

17. listopadu jsme se i s naší hlídačkou a teď už hlavně kamarádkou Jitkou vydali na výlet. Vlakem samozřejmě (potřebujete-li namotivovat Filipa, řekněte mašinka). Podle předpovědi nás čekal slunečný den se studeným ránem. Baže tak, bylo.



Ale sluníčko získávalo na síle a vesele si pohrávalo se stíny.



Prošli jsme Zadní Třebaní a svatojakubskou cestou vystoupali do sedla - byl tam!



Přístřešek u výhledu byl obsazený, ale za tu chvíli se tak oteplilo, že v závětří u lesa bylo jak ve slunečních lázních.







Cestou k hradu vzala foťák do ruky Markétka...





a dokonce se jí podařilo zachytit naše osvícení.


Ke hradu nám v tu chvíli zbývalo asi pět minut, ale vysmátý Filip vprostřed té cesty poprvé v životě prohlásil: "Já chci spinkat!" a na nádvoří už spal jako dřevo.









Hrad byl krásný a hlavně skoro prázdný! Ale nejlepší bylo stejně to prolejzání po ježcích u karlštejnského řopíku. Když potom ještě jeli kolem koně, výlet byl prohlášen za povedený :)



neděle 14. října 2018

Reflexní softshellky

pro děti kamarádky. Měla jsem potřebu trochu oživit ty střídmé barvy. Tak snad se povedlo :)
Pro nejstarší dcerku poprvé šité s poklopcem a neúplným páskem. To ještě budu muset dostudovat, ale použitelné to je.








Jako bonus celkem šestery tenké tepláky pro oba kluky, ale ty byly tak narychlo, že jsem je ani nestihla vyfotit. Nezahálíme :)

neděle 23. září 2018

Podél Labe do skanzenu


Na poslední chvíli nás kamarádka zlákala na sobotní výlet. Počasí se vykulilo nádherné, vítr čechral hladinu řeky a celou scenérii dotvářely rychle se přeskupující mraky. Na nás bylo jen se kochat. Třeba touhle roztaženou nadpozemskou dlaní (foto Markétka):


Řeku lemují krásné staré stromy, z nichž páteční vichřice servala spoustu větví. Filipovu momentální potřebu neustále do něčeho mlátit kamarádka moudře přesměrovala do souboje s draky.


Poprvé v životě jsem viděla dýňové pole.


Že je Polabí úrodné, víme všichni. Ale i tak pro nás byly tyhle kaštany hodně mega. Filip nemá žádné drobné tlapičky, a přesto v dlani sotva drží dva kousky.



Ani velikost žaludů nebyla úplně typická (a byly neuskutečně příjemné na omak).


Došli jsme z Čelákovic do Přerova nad Labem a po obědě v restauraci zamířili do skanzenu. Tuhle část výletu by bylo lepší absolvovat bez dětí :) ale aspoň letem světem...





Pak už jsme pospíchali na autobus a na obhlédnutí půvabného renesančního zámečku nezbýval čas, tak aspoň pro představu fotka z rychlého přesunu k zastávce.


V Čelákovicích jsme si při čekání na náš zpožděný vlak k Filipově velké radosti bohatě užili jiných projíždějících vlaků :) Nádherný den!

pátek 21. září 2018

Je čas vyzkoušet viskózu - podzimní šaty

Jak tak na FB sleduji Krásu krejčoviny, stále víc jsem to chtěla zkusit. Teplejší podzimní šaty ze silnějšího viskózového úpletu. Na tenhle kus jsem narazila ve výprodeji u Mráze, za pokus určitě stál.
Šilo se krásně, materiál je velmi příjemný, Elna dál vzorně spolupracovala, že i s tím lemováním jsem dost spokojená. Skoro idylka :) Teď jen trochu váhám, jestli malounko nezkrátit. Ale čekám, jak bude pracovat srážlivost, s viskózou mám minimální zkušenost.





Krásně barevný přicházející podzim přeju (a hrnek dobrého teplého čaje vždycky po ruce :))

neděle 16. září 2018

Blahošova výtopna

Pomineme-li koně, Filipův život se točí kolem jediného - mašinky. Pamatuji se už od Markétky, že to byla vášeň, ale Filip ji přivádí k dokonalosti. Dokáže stavět koleje a vozit po nich mašinky skoro hodiny. V tramvaji jsou všichni dostatečně hlasitě informováni, že vedle po kolejích jede vlak. Na usínání dlouhé týdny neprošlo nic jiného než "talý machinky" (čti starý mašinky alias Pohádky o mašinkách) a o výhybce na sedmnáctou kolej se při každém průjezdu okolo zlíchovské výtopny vedou zasvěcené debaty.

Výtopna je bohužel ohrožena stavbou Radlické radiály. Nicméně nadšenci se nevzdávají, bojují o její zachování a jednou za čas otevřou vrata dokořán a pozvou ostatní, aby se těmi starými mašinkami mohli pokochat i projet.

Při včerejší návštěvě mi ožilo úsloví "přejetý parním válcem" - tomuhle říkají Mamut :)





























V tomhle voze - piváku - se dalo koupit i dobré kafe a koblihy, u nichž se skvěl nápis, že nejsou od Babiše. Při čekání na vlak od Smíchovského nádraží přišly vhod.





















Tričko samozřejmě bylo třeba obléct stylové,
z minulého týdne ještě teplé. O mašinkových boxerkách nemluvě.


Je to ta správná výhybka
k panu Zababovi? Zrovna nebyla půlnoc při úplňku, tak zase nevíme.
Ale pozor, už jede!






A takhle suprově se dají ve výtopně umazat ruce! Zkusit to můžete třeba hned příště, otevřeno bude zase 6. října.