pátek 27. března 2015

Nedočkavě

... obcházíme s Markétkou zahradu a očima vytahujeme ze země jaro. Trochu tajíme dech nad spoustou krásných a sladkých příslibů a čekání si krátíme nakukováním, kde se dá :)

Malinké větvičky přímo na kmeni meruněk hrdě nesou bohatou násadu.



I nektarinka hladká má květ chlupatý. Tedy poupě. Uvnitř s malou fialovou kapustičkou :)

























V noci konečně sprchlo, rybíz si raději nechal plnou nádrž na horší...
Bez pozvání se už dostavily i mšice.
























Loňské léto stále ještě připomínají křehké pavučinky hortenzií...























... a poslední světýlka lampionového průvodu.

Zatímco zlatice připravuje jarní vodotrysk...






















... stejně zlatá mahonie mezitím marnivě sbírá perly.
























Na svou velkou chvíli už se chystá i spící kráska zahalená v závojích.

Šeříkové pařezy dál žijí svůj zvláštní svět...


























... a na jednom z nich hlídá mladý strážce vchod do tajuplné jeskyně.
























Věrné a milované čemeřice o kousek dál se jakoby lehounce vykulí z dlaní...





















... roztáhnou fialové deštníčky...















... a jen nerady ukazují, co mají pod sukničkou. Ale stojí za to nakouknout ;)























Přeju vám pěkný den a slunce i deště tak akorát!

sobota 21. března 2015

Ze života žvahovské trouby

Perný den. Začalo to už včera - chtěla jsem udělat jeden ze zkušebních předvelikonočních mazanců. Osvědčené těsto jsem podle osvědčeného postupu dopoledne loupla do lednice, že ho pozdě večer upeču. Kvasnice zřejmě nebyly osvědčené. Nu, počkáme do rána. Ráno těsto o stejném objemu, navíc tvrdé jako kámen... Škoda dobrého materiálu, necháme ho ohřát a uvidíme.
Po snídani zadělávám kváskový chleba. Poslední dobou zkouším řidší těsto, než jsem byla zvyklá (následně pak vyšší teplotu). Tentokrát jsem nejspíš přestřelila. Chleba se tak nějak nalije do mísy na kynutí a já ho odkládám k teplu s nadějí, že bude aspoň pěkně měkký.
Markétka má od včerejška utkvělou myšlenku na buchty. Sotva se s tátou vrátili z nákupu s novým droždím, hurá na ještě jedno kynuté (koneckonců kdoví, jestli z toho mazance vůbec něco bude). Uff.

Před polednem pouštím troubu a ohřívám včerejší kuře. Přehlédnu stav v nádobách kolem kamen a losuju chleba. Mazanec tam dál sedí bez mrknutí oka a buchty mají ještě čas.
Ou. Tak řídké těsto musí rozhodně do nádoby. Překlopení neproběhlo úplně hladce. Chleba bude mít zřejmě svůj specifický výraz. Má.
























Koukám na něj zespodu, jestli nevypadá civilizovaněji. To by šlo.
























Těsto na buchty (další oblíbený střížovský recept) ještě chvilku potřebuje, tak přesunuju na plech ne již zcela kamenný bochánek těsta na mazanec. Po několika minutách je jasné, že kvasnice jenom usoudily, že
s tou lednicí jsem to přehnala, a teď že za to chtějí pořádné teplo. Bochánek začal rovnoměrně kynout
a nakonec z něj vyrostl docela sympatický chlapík. Pravda, taky nemá úplně všech pět pé, ale v kombinaci
s medem a máslem na vzhled nikdo nehleděl :)
























Konečně došlo i na buchty. Máčkové a tvarohové. Zatímco byly v troubě, šla jsem pro probuzenou Markétku. Ještě jsem rovnala deku, když se z kuchyně ozvalo absolutně rozčileně nadšené: "Mami,
podív se!" Přiběhla zpět a úplně zářila. Osvětlené nafukující se buchty jsou zjevně lepší než cokoli,
co člověka může po probuzení potkat.
























Konečně jsme troubu vypnuli...
Zřejmě na podtržení toho žhavého odpoledne volala večer po osmé kamarádka: "Jste doma? Hoří kopec!" Oheň rychle stravující vyschlou trávu na skalnaté půdě vytvářel podivné, rychle se měnící obrazce. Díky Bohu nepřeskočil na krásný borovicový les, i když k němu neměl daleko.
























PS. Vypadá to, že když je trouba v plné akci, šicí stroje zahálejí. Není tomu tak. Byly různé opravy
a úpravy sukýnek pro kamarádku a hlavně závěsy do Markétina pokoje. K tomu ukrutně barevnému flekatému koberci rozhodně jednobarevné. Dvě dost velká dělená okna. I když dobrá motivace
(po zavěšení můžeme začít s výraznějšími přesuny), trochu jednotvárná nuda.
Tak jsem si dneska pro zpestření ušila aspoň jedny legínky pro dcerku kamarádky. Totálně jednoduché šití. Z látky, kterou jsme přes půl roku vyhlížely na dvojích německých stránkách a vždycky nějak záhadně došla. A pak se najednou objevila na Unuodesign a byla naše. Líbí se mi moc.
Krásnou neděli přeju!

























pátek 13. března 2015

Taky jsem si to musela zkusit! Peněženky s taškou

Prostě musela. Už jen pro ten pocit, jak se taková domácí peněženka vůbec drží v ruce, jak se v ní asi šustí bankovkami a přehrabuje mincemi. A pokud se povede, jako jarní narozeninový dárek.



Peněženku jsem zkusila podle Mariny - šila jsem s ní poprvé a mám trochu rozpolcený pocit.
Návod byl dostatečně (místy opravdu blbuvzdorně) podrobný, aby člověk pohodlně a bez velkého hlavolámání splavně postupoval. Na druhou stranu tam nebyla připomenutá poměrně podstatná drobnost (zajištění ustřiženého zipu, který by při protáčení kusu pravděpodobně vyjel). Podle popisu se zdálo, že počítá s tím, že čtenářky nejsou úplně jisté v přesnosti šití, a dává jim tam manipulační prostor. Ale jedna
z měr byla zmíněna exaktně v textu i v obrázku a zrovna ta neseděla a těch 5 mm tam chybělo a už to nešlo moc napravit a harmoniky se trochu krčí.
Nicméně co se postupu týká, super. Dobré a jednoduché finty, jak některé kroky udělat, aby to vypadalo hezky. A velká variabilita, pokud by si člověk chtěl peněženku přizpůsobit vlastním představám.


Když už jsem se do toho pustila, zkusila jsem peněženky rovnou dvě. Přesně podle návodu a jednu trochu delší. Sériová výroba byla fajn, líbilo se mi, že neměním nitě kvůli jednomu švu, ale hned kvůli dvěma ;) Zkusila jsem je obohatit o přihrádky na karty, jsou relativně použitelné, ale přiznávám, že by to chtělo trochu víc dotáhnout.



Ze zbylé látky taška - třeba na jarní nákupy na trhu. Jednoduchá, s malou vnitřní kapsičkou sotva na klíče (víc té látky opravdu nezbylo)... a s přehnaně vyztuženými uchy. Pořád jsem měla na mysli, aby ten salát
a ředkvičky na rameni moc netlačily, až jsem výztuhu trochu předimenzovala. Takže ucha nejspíš opravdu vydrží. V nejhorším k nim došiju novou tašku :)























Po pár dnech: dárek (malou peněženku a tašku) jsem předala.
A že prý by se do série hodilo ještě pouzdro na brýle! Tak jo :)





























středa 4. března 2015

Na horách...

... ještě nesejou hrách. Díky laskavosti známých jsme mohli nejen ověřit aktuální stav
zemědělských prací v Krkonoších, ale především strávit poslední únorový týden v útulné roubence,
kterou jsme s Markétkou znaly už z léta.



Bylo zjevné, že Markétka se tam od počátku cítí zase velmi dobře.
Takhle nějak by se dala znázornit její představa ideálního dne:























Nicméně přece jenom jsme ji občas odlákali na sníh. Klíčové prvky byly dva: šuhuláci, s nimiž dokázala komunikovat neuvěřitelně dlouho...























... a sudy. Ideálně párové.























Výběr dopravních prostředků se omezil na dva.
























Je jasné, že takovéhle činnost člověka brzo zmůže.

Sáňky byly oblíbenější, protože se na nich dalo ležet.























Volnou jízdu si po letech vyzkoušela i máma. Ukázalo se, že to bude chtít ještě nějaký trénink.






















Vprostřed týdne jsme zajeli do civilizace - v Jilemnici nebylo po sněhu ani památky.
Zašli jsme do oblíbené cukrárny a zvědavě prošli krásnou Zvědavou uličku.














































Kvůli mé mírné zdravotní indispozici a potřebě hřadovat asi půl metru od krbu jsme se jinak drželi víceméně na dohled od chaloupky. V pátek už to vypadalo dobře, tak jsme vyjeli aspoň na jeden větší výlet do Harrachova a prošli se k Mumlavským vodopádům v působivé zimní variantě.





























































































Pro Markétku byl celý týden (kromě sněhuláků a sudů) ještě ve znamení Tří bratrů. Kdyby to bylo na ní, dívala by asi pořád. Často si k tomu vzala mimi Sama a napjatě sledovali, jak to bude s tím vlkem.























Dopadlo to dobře. S Karkulkou i s námi. Vrátili jsme se domů a tady...





















... nás vítalo jaro. Tak ať je i u vás krásné! :)