čtvrtek 26. prosince 2013

Pár obrázků z letošních svátků

Na Štědrý den odpoledne se v našem malém bytě neplánovaně sešlo 12 lidí. Bylo to moc milé :)
Poté jsme šli na hlubočepské náměstíčko zpívat koledy.

Markétka se pak rozhodla, že nás bude doprovázet na kytaru při našem domácím zpívání.

Šatečky jsem jí ušila z kousku sametu, který se objevil na hromadě "to se ještě bude hodit". Pro mě jednoznačně vánoční motiv a hned jsem v něm viděla šatovku. Nebylo ho zrovna moc, při stříhání bylo třeba trochu kouzlit
a po nastříhání (bohužel nastavovaných) šikmých proužků na lemy zbylo pár pidikousíčků. Střih je přibližně obkreslený z jedněch hotových šatiček a poměrně volný, majitelce to zjevně dost vyhovuje :) Zapínání je na klasické našívací patentky, nahoře na malinkatý knoflíček. Doufám, že lemování ze sametu ale zase dlouho dělat nebudu... v kraji u zapínání, kde se šikmý proužek zakládá a je tam devět vrstev materiálu, to byl dost akční scénář.

Z dárků se nejvíc osvědčilo miminko v zavinovačce, kterou ušila babička.
Během večera jsme zabalovali nejmíň padesátkrát.

Látka na ubrus na štědrovečerní stůl (Látky Mráz) je každý rok nedostatkovým zbožím - resp. loni měli poslední metr a půl a letos na kamarádku nevyšlo vůbec. (Objektivnější informace je ta, že to vždycky objednám pozdě... tak příští rok do třetice?)

U dědy na Štěpána se Markétka po chvilce ostychu skamarádila s keramickým kocourem
a došlo to tak daleko, že si láskyplně vyměňovali nos-nos.

Celé tři sváteční dny Markétka ten postoj modelky trénovala a nakonec to - díky vzorné spolupráci se strejdou - konečně vyšlo!

pondělí 23. prosince 2013

Vánoční přání

Včera jsem místo vánočky upekla mazanec. Málem mi utekl z trouby.
Dneska bylo za oknem slunce a deset stupňů - spíš než vánoční výzdobu by to do truhlíků chtělo macešky a narašené cibuloviny.
Ale poslední stehy na Markétčiných vánočních šatičkách jsou ušité, pracovní kout úplně uklizený a šicí stroje schované pod svými obaly ukryté pod stolem, z něhož se ještě na chvíli stane balicí pult, a pak už tam bude stát ozdobený stromek. V kuchyni to tak idylicky ještě nevypadá, ale doufám, že až zítra ráno dodělám lískové pusinky,
i tady už zavládne opravdový klid a pokoj.

Přeju vám všem radost z narození Krista, z příchodu jeho světla na zem
a z naděje, kterou přináší.



sobota 14. prosince 2013

Vánoce, polštáře a pravý úhel

Po nějaké době pohrávání si s úplety jsem se těšila zase na kousek rovného šití - u Jitu mě zaujala myšlenka vánočních potahů na polštáře a začala jsem hledat... Stránkami s vánočními látkami jsem listovala už pěkných pár týdnů, ale nakonec mě v poslední chvíli nejvíc zaujala půvabná, tak nějak nevánočně - vánoční kolekce u Sar.
Když jsem látky objednala, začala jsem se těšit - na Vánoce (nejsem moc vánoční typ...). Přišlo to úplně samo...
a pak mě do toho ještě víc zatáhla kamarádka, když mi na facebooku líčila, jaké nakoupila dárky pro sestru a jak se nejvíc ze všeho těší, až jí je bude moct dát. U toho se člověk musel usmívat, vždyť to je přesně ono.

Polštáře byly první šicí věc, kterou se mnou dělala Markétka. Zodpovědně na mě ze své sedačky od svačiny dohlížela, jak látky stříhám, a pak mi při šití stála opřená o nohu, ukazovala na stroj a dělala bvvvv... Když šla večer spinkat, pustila jsem se do ubrusu. Inspirována návodem u Betty jsem se u svých ubrusů rozhodla dělat tyhle pěkné rohy.


















Pravý úhel - základ úspěchu :) Království za pravý úhel!! Jak jsem mohla tak dlouho žít
s představou, že na bavlněném plátně osnovní a útková niť svírají pravý úhel?
Zkrátka, místo co bych sedla, párkrát udělala bvvv, přežehlila a hodila na stůl, více než hodinu jsem rovnala, přeměřovala, dostříhávala a špendlila jeden "obdélník". Ani tak to není dokonalé, ale má to rozhodně všechny úhly skoro pravé :)


















Když jsem pak povlíkla polštáře a přehodila ubrus přes stůl, na hromádce odstřižků se kromě dalších malých ubrousků a podložek objevil ještě malý medvěd. Nebude k Vánocům. Ráno, až Markétka půjde svědomitě přerovnat polštáře, tak ho tam najde. Už se těším.

pondělí 9. prosince 2013

Recyklované šnečí tepláky

Chtěla jsem pro Markétu nějaké domácí tepláky z materiálu, který se mi po zakoupení overlocku začal scházet z více stran (na tepláčky se to bude hodit...).
Tak tedy dobrá. Velikánská modrá mikina z klasické teplákoviny byla sama o sobě dost nudná, bylo jasné, že tepláčky by dopadly podobně.
Z tmavé látky jsem alespoň přidala kapsy a pak se mi v hlavě neodbytně uhnízdila myšlenka, že tam bude tenhle šnek. Našla jsem ho v jedné
z Markétiných knih a jako většina ilustrací v ní se mi dost líbil a byl snadný k překreslení.
Chystala jsem se tedy na šnečí aplikaci. Představovala jsem si, jak kroutím látkou ve stroji, abych na tmavou látku světlou nití vykroužila ulitu a pak to ještě přišívám na ten úplet, a pomalu jsem začala sama sobě snášet výmluvy, proč to nepůjde. To, že nemám doma vliesofix, byla z těch hloupějších. Když jsem si tu lenost pěkně zargumentovala, rozhodla jsem se pro vyšití řetízkovým stehem.
Zkratka asi nebyla namáhavější, ale rozhodně delší. Když jsem dokončovala poslední stehy, říkala  jsem si, že bych aplikace měla našité nejmíň tři... No, někdy můžu udělat závody.
Každopádně Markétě se šnek líbí a je jí nejspíš úplně jedno, jak se tam dostal. A o tom to je ;)


PS. Adventní/vánoční výzdobu jsem letos zatím nějak nedala - ten netradiční adventní "věnec" na pozadí vytvořil můj muž během krátké doby, kdy jsme s malou nebyly včera odpoledne doma. Potěšil mě maximálně :)

čtvrtek 5. prosince 2013

Pokusní králíci - sada triček

Jak se tak nebezpečně začala vršit hromada úpletů, kterým jsem nedokázala odolat, bylo jasné, že jednou to přijít musí. První tričko.
Vylosovala jsem na něj tenounký - chyba! :-) - úplet, napůl bavlna s viskózou s trochou elastanu, který jsem za pakatel pořídila ve zbytkárně na latka.cz. Na střih jsem použila základní šablonu tady odtud a přizpůsobila podle oblíbeného trika. Kromě základního šití na overlocku bylo všechno poprvé. Lehounký úplet se choval jako pytel žížal. Při rozhodování, jak se zachovat u výstřihu, jsem proto zvolila nejjednodušší variantu - přišití lemu overlockem -
a až postupně jsem se rozhodla, že zkusím ještě štepování okolo.

Když bylo "dospělé" triko skoro hotové, poskládala jsem, co z látky zbylo, a usoudila jsem, že něco nepatrného by se z toho ještě ušít dalo. Střihla jsem to víceméně podle trička s dlouhým rukávem
v Ottobre 4/2012, jen bylo od počátku jasné, že na dlouhé rukávy nezbude. Tak jsem ty krátké trochu nabrala do manžetky. Přední díl jsem přestřihla a udělala holčičí skládek.
U výstřihu jsem se nakonec rozhodla vyzkoušet jinou variantu než u velkého trika - lemování na třetiny a prošití dvojjehlou. Ještě předtím slzičkové zapínání. To má své mouchy, protože mi nebylo moc jasné, jak to střihnout (rovně?), a návod jsem nemohla najít. Jisté je, že lemování mělo být výrazně užší, a asi přece jen příště střihnu trochu dokulata.
Na dolním okraji trička trička jsem vyzkoušela další novou věc - úzké obroubení bez stehového jazýčku. Byla jsem překvapená, jak opravdu úzké to je, ale na mrňavém tričku to vypadá přiměřeně. Musím se na to do budoucna ještě trochu podívat :)

Od začátku jsem si představovala, že by tam měla být nějaká drobná ozdoba. Obešla jsem asi tři velké galanterie a hledala správně vybarvený a správně veliký knoflík a nikde nic. Už jsem se té myšlenky vzdala. Když jsem doma hledala minikloflíček na zapínání, objevila jsem poklad - byly to přesně ony a bylo jich dost. To jsou takové čtyři tečky za prvními pokusnými králíky.


středa 4. prosince 2013

Opatřilka, Červený lom a staré vrby


















Dnes jsme se s Markétkou rozhodly pro výlet vlakem. Z nádraží Praha - Hlubočepy, které máme na dosah, jsme dojely celou jednu stanici (celkem 3 minuty cesty) do Holyně. Kam moje dospělá paměť sahá, ještě jsem tu nebyla. Vydaly jsme se podél Dalejského potoka přes Opatřilku a Červený lom pěšky domů a bylo tam krásně. I v téhle době. Naopak - díky tomu, že stromy nemají listy, byly dobře vidět neuvěřitelné vrby u potoka. Běžte se na ně podívat, než se zase zazelená. Je jich tam dost!


Podzimní malování

Dneska měl u nás zase výstavu můj oblíbený malíř:



pondělí 2. prosince 2013

Kváskový chléb

 
Fenomén "kváskový chléb" mě zaujal před dvěma lety. Začetla jsem se do návodů na mnoha chytrých stránkách (nejvíc inspirace jsem našla na kopci a tady). Názory a zkušenosti v diskusích byly často
i protichůdné, ale založení kvásku popisovali všichni víceméně stejně.
Tak tedy do toho!
Zpětně musím ocenit nesmírnou statečnost mého muže, který obětavě zkonzumoval jakýkoli výtvor
a nikdy neřekl, ať už toho propána nechám!! Já sama jsem z toho množství pokusů a omylů dokázala prohlásit za opravdu nepoživatelné jen asi dva kusy, takže máme bohaté chuťové zkušenosti s chleby nevykynutými, neosolenými, připálenými, kyselými, tuhými, nedopečenými... co si dovedete představit. Občas se to dalo sníst bez větší úhony a občas na nás dýchla ta úžasná chlebová vůně, pro kterou byl člověk ochoten se přes leccos přenést.
Zhruba po půl roce (!) pravidelného pečení (cca 2x týdně) jsem si začínala být jistá, že z toho vznikne chleba, s nímž můžeme počítat. Ta dlouhá doba byla podle mého ovlivněna hlavně mladým kváskem, který má sklony ke kyselosti a taky nekvasí tak spolehlivě. Takže pokud získáte zralý kvásek (zlí jazykové tvrdí, že opravdu dobrý kvásek je aspoň tři roky starý!), můžete se do toho pustit s mnohem vyšší pravděpodobností, že se to brzo povede!

Kvásek můžete získat od kohokoli na kváskové mapě, samozřejmě se můžu podělit i o ten náš dvouletý nebo poslat sušený (viz níže).

A teď už postup, který postupně prošel mnoha úpravami a který se s naší troubou, naší
teplotou v bytě a naší vlhkostí vzduchu osvědčil nejlépe:

1) odpoledne nebo večer vyndám kvásek (většinou mám něco mezi 120-150 g) z lednice a po nějaké době (až se ohřeje na pokojovou teplotu) přendám do zadělávací mísy a přidám 200 g žitné mouky a 200 ml vody nebo magnesie (ideálně vlažné). Zamíchám a nechám přes noc venku v pokojové teplotě a přikreju nějakým igelitem.
2) ráno znovu přidám 200 g žitné mouky a 200 ml tekutiny, přikreju a nechám v teple (v zimě dávám
ke kamnům)

kvásek po druhém nakrmení
vykynutí po druhém nakrmení

3) zhruba po 4-5 hodinách je kvásek vyběhlý a dá se zadělat těsto. V tuto chvíli je třeba dát stranou (zhruba tři vrchovaté lžíce) na příští pečení! Ideálně do skleničky nebo plastové krabičky, přikrýt, ale neuzavřít zcela a dát do lednice. Měl by 5-7 dní vydržet.
4) do mísy přidám 500g pšeničné hladké mouky (ideálně chlebové, nebo částečně celozrnné),
2 lžičky soli, 2 lžičky kmínu, trochu koriandru a fenyklu (není nutné) a cca 50 ml vlažné vody - je to velmi orientační, záleží na mouce, s mokřejším těstem se hůř pracuje (lepí), ale pak je vláčnější. Těsto je potřeba důkladně vymíchat - ideálně hnětacím hákem v robotu, nebo holt vařečkou ručně.
5) dám vykynout do zapékací mísy vymazané sádlem a zase dám čepici z igeliťáku, tak aby se
na těsto nelepil - kyne cca 4 hodiny

zadělané těsto
ve vymazané pečící míse
čepice asi není nutná, ale těsto není
po kynutí okoralé

zhruba po čtyřech hodinách kynutí















6) troubu pustím na nejvyšší teplotu, chleba dám do vyhřáté trouby a peču cca 10 minut
7) potom přikryju alobalem, stáhnu na 180°C a peču zhruba ještě 35-40 minut
8) po vyndání z trouby ihned potřu vodou, zabalím do utěrky a nechám vychladnout


Poznámky:
* při "krmení" kvásku je třeba vždy stejné množství mouky a vody, jinak samozřejmě je možné dávat míň či víc a přizpůsobit tomu suroviny při zadělávání samotného chleba
* do samotného kvásku by měla přijít výhradně žitná mouka, do připravovaného těsta pak lze libovolně zkoušet různé druhy mouky
* časové údaje (do kdy kvásek vyběhne a začne klesat) jsou odvozené z praxe - určitě by první kynutí nemuselo být přes noc, ale rozhodně trvá déle než druhé, kdy už je větší poměr kvasu na přidanou mouku;
v zásadě na délce těchto úseků moc nezáleží, kvásek může začít zase klesat; důležité je to, aby nezačal klesat už zadělaný chleba
* pečení v míse mi v domácích podmínkách přijde bezpečnější, že se chleba "nerozteče"
* kvásek není v pořádku, pokud z něj je cítit aceton nebo pokud se na povrchu začne oddělovat voda; někdy se stane, že je cítit hodně zkvašeně, ale to není na závadu... nicméně, pokud není jisté, že je
v pořádku, je lepší začít znovu ze zálohovaného sušeného
* spousta lidí peče kváskový chleba i v domácí pekárně - dostkrát jsme to zkoušeli, ale nikdy chleba nevyběhnul tak pěkně jako v míse... a samozřejmě mu chybí ta výborná kůrčička; chuťově ale není špatný
a jako nouzovou variantu např. při velkých vedrech to i teď občas použiju

Oživení suchého kvásku - nadrobit, zamíchat do vlažné vody a nechat přes noc. Nejspíš se toho moc viditelně nestane a bude z toho taková kalná břečka, ale když se pak začne krmit podle bodu 1 (jako když se začíná s živým), mělo by to začít normálně fungovat.

Usušení kvásku (vždycky se hodí jako záloha) - přes talíř natáhnout potravinovou fólii
a potřít kváskem. Cca za dva dny je úplně suchý a jde odloupat.

Obnovení kvásku, pokud není možné péct - přidat 50 g žitné mouky a 50 ml vody, zamíchat, nechat vykynout a pak zase schovat tři lžíce, zbytek vyhodit nebo něco uvařit (myslím, že kvásek se dává do kysela atd.)

Botičky

Samostatnou kapitolou mých prvních šicích pokusů byly botičky. Chvilku jsem zkoumala, jak jsou šité různé capáčky, a v průběhu šití jsem své představy postupně upravovala. Nakonec se botičky osvědčily natolik, že první pár je už úplně procapaný :)


Jak na ně
Šila jsem z tenounké kůžičky, kterou jsem měla doma původně na nějaké pouzdro na knihu. Kupovala jsem ji tuším v řemeslných potřebách. Použila jsem jehlu na kůže a běžnou niť.
V některých fázích se kůže nechtěla moc posunovat, to jsem pak podkládala dospod papír
a prošívala přes něj. Přinášelo to i tu výhodu, že bylo snazší za něj ten šitý kus držet.
Plastové patky se nechtěly po kůži posunovat vůbec, trochu pomůže podlepit je izolepou.



Pustíte-li se do toho, je třeba:
  • Obkreslit nožičku a přidat pár mm po všech stranách (ne moc, tak 2-3, jinak budou botičky moc velké). Neosvědčilo se ani přidání délky, při lezení se Markétka stejně vždycky posunula ke špičkám a botičky pak na patě slézaly. Kůže naopak pracuje
    a trochu se vytáhne, takže botičky chvilku s nožičkou i "rostou". Ke konečnému tvaru po celém obvodu ještě cca 5 mm na švy (1).
  • Vrchní část včetně přídavků vystřihnout ještě jednou - od špičky zhruba do dvou třetin (2) - je možno udělat z jednoho kusu, nebo nakombinovat jako na fotce, nebo je teď čas našít aplikace.
    Bod č. 1 a 2 zopakovat zrcadlově pro druhou nožičku. 
  • Vystřihnout proužek 2,5 cm široký (to je včetně 5 mm švového přídavku na každé straně), který se našije líc k lícu po obvodu vrchního dílu (červená vlnka). Doporučuju ustřihnout proužek trochu delší a podle toho, jak se podaří našít, zbytek odstřihnout. 
  • Celý vrchní díl i s proužkem na nártu založit cca 5mm a prošít (3)
  • Líc k lícu přišít celý vrchní díl k podrážce (černé tečky).
  • Ustřihnout proužek cca 6 - 6,5 cm široký a dostatečně dlouhý pro obvod patičky. Musí tam být přesah přes našitý přední díl, na každé straně stačí 1 cm. (Lze opět ustřihnout trochu delší kousek a při šití těsně před koncem ustřihnout na míru.)
  • Patní díl podélně založit cca 1 cm a prošít. Provléknout úzkou prádlovou gumu - nechat na obou stranách trochu čouhat, konečná délka se ustřihne úplně na závěr.
  • Přišít patní díl k podrážce (hnědé čárky) - na obou stranách cca 1 cm přes přišitý přední díl.
  • Přišít k sobě (nejlépe asi ručně) postranní části včetně gumy. Tu stáhněte tak, aby patičku dostatečně držela, ale zároveň se natáhla po celé délce patního dílu.  
  • Botičky je možné zateplit přidáním filcové vrstvy - po několika nezdařených pokusech pracovat s přišitým filcem jsem se rozhodla přilepit ji až na konec lepidlem na textil a funguje to výborně.


Při častém lezení se nám osvědčila přidaná gumička - volně naměřit
kolem kotníku a přichytit na nártu a vzadu nahoře.

neděle 1. prosince 2013

Rohlíky a housky


Receptů jsou na webu mraky, já jsem si oblíbila ty ze Střížova, nejen na rohlíky. Dávám přednost sádlu před herou, těsto v klidu nechám zadělat pekárnu (dá se výborně využít odložený start, abyste přišli a mohli rovnou začíst motat). Z tvarů se mi čistě z důvodů lenosti nejvíc osvědčily uzlíky - žádné válení ani pletení, prostě kousek těsta protáhnout jako váleček
v ruce, udělat uzel a šup na plech. O doladění pěkného tvaru už se postará dodatečné kynutí :)
Před vložením do trouby je ještě potírám mlékem (nebo rozšlehaným vejcem) a sypu vším, co zrovna doma najdu. Nejoblíbenější jsou dýňová semínka!