úterý 13. června 2017

Filipova první softshellka

Už asi dva roky mám koupeno na softshellku. Pro sebe. Ale vypadá to, že budu muset začít lézt po mokrém pískovišti a plížit se mokrou trávou, abych měla nárok. Vždycky má někdo přednost :)

Kalhoty jsou tenounké ve stejném tónu, jako má táta letní bundu. Bunda teplejší, na dovolené a na horách určitě přijdou i chladné dny. Chtěla jsem jednoduchou a rychlou, ale znáte to.




Zalito máme, tak dobrou noc!

Střih Ottobre 4/2012

pondělí 29. května 2017

Sourozenecká dvojka

Tentokrát echt partner look. Šatečky na několikeré letní svatební veselí pro dvě sestřičky, co mají taky ještě bráchu. Materiál dodaný, střih mi padnul do oka při nedávné inventuře starých Burd. Po ušití jsem byla drobátko nejistá. Ale když jsem pak viděla, jak se to vytvaruje na modelce (a to jí jsou o necelé dvě velikosti větší), moc mě to potěšilo. Tak doufám, že holky byly o víkendu na první svatbě spokojené ;)






































PS. Strašně ráda jsem zase po čase šila něco z plátýnka! Trochu jsem bádala, jestli mi tam někde neuniká nějaké zapínání (opravdu tam není), tak jsem si výjimečně přečetla postup. A nebyl to zas tak špatný nápad, jednu věc bych asi dělala zbytečně složitě :)
Střih: Burda 2008/03

sobota 13. května 2017

Sourozenecká trojka

Dostali jsme pozvání na narozeninovou oslavu do čísla jedenáct. Slaví dvě slečny ve věku 3 a 5 let. Mají ještě sedmiletého bráchu, který slavil v dubnu. Už tenkrát jsem mu chtěla ušít něco z tohohle zvířecího zbytku, ale nestíhala jsem a nakonec jsme nezvládli ani účast na oslavě. Tak to dneska musíme napravit a předat i tenhle dárek trochu se zpožděním.



Sově na cedulce jsem ze zřejmých důvodů nemohla odolat. Snad se Poppy nebude zlobit :)


Kapucu jsem upravovala, mám ji se středovým pruhem radši, ale na celý nevyzbylo.




Holčičkám sluníčkové šaty.



Modelka pravila, že i ty se smetákem vyniknou nejlíp. A hned chtěla, abych ušila ještě třetí.
Ale včera odpoledne jsme zjistily, že ty loňské (tady, tadytady) ještě dobře padnou. Naštěstí. Žlutooranžové puntíky beznadějně došly.








































Není to úplně partner look, ale něco mi říkalo, že mladý pán by sluníčkovou s kytkou zase tolik neocenil.

Střih triko Ottobre 2014/4, model 29
Střih šaty na základě Burda Kids 6/2013, model 617

neděle 7. května 2017

Gaťky

Taky řeším, co se zbytkama. Je pravda, že často nakupuju "spořivě" (rozuměj škudlím), takže látky mám málo nebo jen tak tak a musím kouzlit a nahánět to, jak se dá. To potom nezbývá ani na ty pověstné kapsy do kalhot. Takže když jsem chtěla Markétě doplnit zásoby kaťat a začala se probírat zbytkovou krabicí, vlastně toho moc k použití nebylo. Všeho všudy na pět kousků. Jeden (poslední žabkový zbytek z čepice a šály a pyžama - co se všechno do toho půlmetru vešlo!) byl v době focení coby prototyp už v pračce, protože ho samozřejmě bylo třeba hned zkusit.


Z více důvodů nemám pro Markétu ráda vykrojený střih, takže pořádné boxerky (střih mírně zvýšený, jinak víceméně podle jedněch koupených). K mé nemalé potěše je fakt ráda nosí :)

A já na nich zase trochu potrénovala Elnu (COL). Shlédla jsem při té příležitosti pár videí a přečetla několik diskusí (mj. i pod tímto příspěvkem u Čtvery na blogu, to hodně pomohlo!) a v tu chvíli mi připadalo, že jsme se domluvily :)
Ovšem zjevně se jen tak nedá, protože včera jsem prohrála na celé čáře... Ale to už patří do příštího příspěvku.
Užijte si prodloužený víkend!

středa 5. dubna 2017

Bundokabátek II.



































Jak možná víte, snažím se vypořádat s coverlockem. Což obnáší i dobré nitě. Dostala jsem doporučení na nitě Unipoly od firmy Hagal. A při pátrání po nich ve mně dostupné vzdálenosti (chtěla jsem nějaký obchod, kde bych mohla dolaďovat podle opravdových nití, nejen podle barevnice na monitoru) jsem objevila úžasnou věc - obchod s látkami spojený s kavárnou, v níž je dětský koutek! Dovedete si představit něco geniálnějšího? :) Za poslední dva měsíce už jsme tam byli třikrát - příjemné místo, velmi ochotný personál a vždycky minimálně několik látek, kterým opravdu těžko odolávám.
Při předposlední návštěvě jsem si odvezla nejen objednané nitě, ale i zbytek téhle teplákoviny. Něco kolem 60 cm. A kabátek jsem měla hned před očima. Ten sovičkový Markétka nosila hodně a ráda a kdyby nebyl malý, nejradši by nosila dál. Tohle je následník. Dostatečně elsový, ale zároveň trochu dospělejší ;)
Protože časopisem požadovaná spotřeba byla metr, musela jsem trochu kouzlit. Délku střihout, jak to vyšlo (celkem jsem ošidila jen asi 1,5 cm). Nahradit původní kapuci děleným střihem. Prostřední černý pruh je z nouze ctnost, ale nakonec mi připadá, že to docela oživil.

V délce kabátek zatím není proštepovaný, asi to pak dodělám, ale počkám na interakci s podšívkou, až to tak dvakrát třikrát proběhne pračkou a sušičkou.

A vzhledem k totálnímu zadření mozkových závitů při konečném sešívání tedy kompletně podšívaný kousek zas nějakou dobu neplánuju ;)





























Střih: Ottobre 6/2014

čtvrtek 30. března 2017

Deja vu - taška Fredrica

To byl moc milý telefonát. Ukázalo se, že malé hudebnice svoje tašky rády nosí, nejen na hudebku. Víceméně je prý nechtějí dát z ruky. A teď ji doporučují jako dárek pro kamarádku! Takže do třetice. A látka? Ještě se kousek našel. Vyšla úplně přesně, nezbylo doslova vůbec nic.



neděle 26. března 2017

Z půl metru...

Kamarádka si pro kluky objednala čepice a nákrčníky. Úplet a fleece, na chladnější jarní rána...


Bylo jasné, že na každou soupravu by stačilo 30 cm, ale nějak jsme se nepochopily, tak objednala po půl metru. Při předání jsem se zmínila, že dost zbylo a vyšlo by to ještě na tenké tepláky, co tak rádi nosí. Tak tepláky. A když jsem viděla ten odstřižený zbytek, přesně se do toho vešla ještě úplně tenká letní čapka. Takhle to mám ráda; nezbyde skoro nic, sotva je na čem zkusit nastavení stroje.



























Tenhle týden to vypadá spíš na tu tenkou variantu, tak si to slunce krásně užijte!

neděle 19. března 2017

Kapsáče BDU


Tenhle kostlivec nám ve skříni strašil dobré čtyři roky. Můj muž v podstatě jiné kalhoty nenosí. Jenže koupit takové, aby mu dobře seděly a byly dostatečně dlouhé, nejspíš nelze. Vadí mu častý nešvar dnešních střihů, šizená hloubka sedu, a taky s délkou kalhot to vždycky bylo hodně na hraně. Ty kupované jsem popouštěla na nejzazší možné milimetry a doufala, že se už ani o chlup nesrazí...

Takže když jsem začala stále častěji sedat k šicímu stroji, občas přišla řeč na to, že bych mu kalhoty ušila. Koupila jsem si střih, i látku jsem v prvním odhodlání celkem záhy objednala - dnes už vidím, že zcela nevhodnou. Ale jestli jsem se toho bála, či mě odrazovalo, že to je takový velký a členitý kus... slibovala jsem, ale skutek pořád utíkal.

Ale jednou to přijít muselo. Užívané kalhoty jsou opravdu v zoufalém stavu, a já už jsem toho našila tolik, že bylo jasné, že se z toho nemůžu vykroutit :) V obchodě jsem sáhla po první aspoň trochu použitelné látce a pustila se do první verze.

Střih z Burdy jsem použila jako dobrý základ (rozměrově je těm kupovaným kalhotám velmi podobný, jen třeba ta zmíněná hloubka sedu je najednou o 7 cm delší), stále poměřovala s nošenými kalhotami a detaily vypracovávala zcela podle obnošené předlohy. Postupně mě ty vychytávky začínaly bavit. Je jasné, že zip ani nýt si voják v poli neopraví. Takže všude kryté knoflíkové légy... Piplačka, ale docela zábavná. Takové omalovánky :)






Teď jsou kalhoty v záběhu. Zkoumám a tahám z muže informace. Řeším materiál. Původní je NYCO (50 % nylon / 50 % bavlna), jenže ten se mi v černé variantě nepodařilo najít ani ve mně dostupném zahraničí. Použila jsem bavlnu s elastanem a byla ohodnocena jako příjemná. Ale mám trochu otazníky, jak se bude chovat při vyšší zátěži. (Tak snad aspoň šití bude držet. Se vzpomínkou na časté opravy švů jsem použila Synton 60 a byla na svou chytrost patřičně hrdá, než mi došlo, že ani výrobci BDU výbavy nejspíš nepoužívají stehovku... )



Každopádně je jasné, že i když asi proběhnou drobné úpravy, kalhoty určitě nebyly poslední. Tož tak.

čtvrtek 16. března 2017

Kabátek? Mikina? Svetřík? A to to byla sukně!

Předloni na podzim jsem si ušila těhotenskou sukni ze svetroviny. Koupila jsem jí zbytek u Mráze a chtěla si hlavně osahat materiál. Vím, že mě tenkrát potěšilo, jak dobře na tom vypadá šití s patkou pro slepý steh na overlocku (krátkou zmínku a fotku toho lemu najdete ke konci tohoto článku). Těhotná už rok nejsem a nakonec jsem tu sukni zas tolik neunosila, tak mi bylo jasné, že ten materiál budu chtít na něco ještě použít. A když už jsem měla ve stroji černé nitě (o tom zas někdy jindy), řekla jsem si, že jen tak pro radost mimo pořadí naléhavosti ušiju Filipovi něco. Viz nadpis.


Když jsem to v bocích rozpárala, bylo mi líto toho lemu... tak jsem se rozhodla pro línou variantu a vzala to jedním šmahem (omlouvám se za kvalitu, nějak jsem nekoukla a už nebyla šance to napravit).



Z druhého dílu rukávy. Díky tomu bylo za chvíli hotovo. A už se těším, až to bude nosit. Dneska si ho vyzkoušel, cítil se v něm evidentně dobře, ale je trochu větší. Tak možná v létě, třeba pak přijdeme na to, co to vlastně je.
Krásné nadcházející jaro přeju!

pondělí 13. března 2017

Sněhové lázně

Skoro to tak vypadalo, když jsme po půlce ledna dorazili do Rokytnice nad Jizerou. Doufala jsem, že si na horách pořádně provětráme plíce a třeba tam někde necháme všechny ty bacily, které nás od podzimu dusily.

Přijeli jsme ve dnech, kdy byly na horách spousty čerstvě napadaného sněhu, velké mrazy a dny plné slunce. Naprostá, dech beroucí nádhera. Markétku jsme vypustili z auta, oblékli do sněhového a za minutu už byla ve sněhovém ráji.


























Sice jsme museli vytopit úplně promrzlou a dost zapadanou chaloupku, ale pohled z okna všechno vynahradil.



























Markétka se sněhu nemohla dočkat, byla jsem zvědavá, co na něj bude říkat Filip. Myslela jsem, že se v něm proleze a bude stát a potěšeně se hrabat, ale tvářil se dost nedůvěřivě a víceméně mu sníh byl úplně jedno. Takže jsme ho na sníh vyndali asi dvakrát a jinak většinu pobytů venku spokojeně prokoukal a prospal v kočáru.



































Hned druhý den jsme s Markétkou vyrazili na sjezdovku. Připravená a trochu nervózní, co bude, čekala na příchod instruktorky v lyžařské školičce. Určitě pomohlo, že se instruktorka jmenovala Klárka jako jedna z kamarádek a že se při učení používaly tak lákavé pojmy, jako pizza (pluh) a špagety (lyže rovně).





































































Já jsem stála na sjezdovkách plus mínus tak po patnácti letech. Ale nakonec se ukázalo, že největší problém nebyl vyjet na vleku nebo sjet ten přiměřeně mírný kopec, ale nakonec po tom všem vyzout přezkáče :)



































Po dvou dnech motání se kolem sjezdovky a chalupy jsme se jeli podívat, jak si s tou spoustou sněhu poradil Mumlavský vodopád.



































Filip prohlídku pojal po svém a Markétka se konečně ocitla přímo v ledovém království.















































































Tradičně jsme na tomto výletě museli pořídit dvě fotky - rodinnou (přímo nad vodopádem) a vozíkovou (u hornického muzea). Bez nich už nelze ani pomyslet na zpáteční cestu.





















































A protože byla všude spousta sněhu, byla všude i spousta Krakonošů. Jilemnického jsme potkali už za tmy, ale ten v Rokytnici taky stál za to!



Po týdnu manžel odjel a přijela kamarádka s dětmi a tatínkem. Lyže tím pro nás skončily, přece jenom jsem byla na naše děti sama a navíc byl Filip (momentálně v mamánkovském období) na přelomu týdnů i nemocný. Ale užili jsme si i tak procházek, bobů a sáněk. I na ty úplně maličké jsme se vešli všichni tři!





















































Jednou z atrakcí druhého týdne byl i sníh padající ze střech. Tálo a každou chvíli se někde ze střechy sesula malá lavina a zatarasila na chvíli cestu nebo silnici. I na té malé cestě kolem chalupy každou chvíli jezdil pluh a kluci měli oči navrch hlavy. Když se ale jednou po půlnoci sunul sníh i z naší střechy, bylo to jako slušné zemětřesení. Celkem brzo ráno jsme vykoukli ze dveří, na zablokované silničce stálo auto a jeho dva cestující spolu s kamarádčiným tatínkem v poměrně dobrém rozmaru půjčenými lopatami odhazovali sníh z cesty :)

Vraceli jsme se po dvou týdnech do už ne tak zasmogované Prahy... a opravdu jsme chvíli vydrželi nebýt nemocní! A Markétka doteď, což je asi historický rekord. Takže díky!