neděle 6. srpna 2017

Na hřiště a na dovolenou - letní šaty

Ukázalo se, že letní strakaté šaty jsou přesně to, co potřebuju. Nemusím řešit, jestli se k sobě hodí vršek a spodek a nejsou na tom vidět skoro žádné fleky (Filip mě zatím spolehlivě zásobuje). Kočkovou látku jsem asi před rokem koupila na Unuodesign jako teplákovinu a dost mě zarazilo, když jsem ji dostala do ruky - tenounká, splývavá, i jsem chvíli pochybovala o uvedeném složení (ba/el, spíš jsem pomyslela na příměs viskózy). Na plánovanou mikinu to rozhodně nebylo.
Počátkem léta jsem v Grébovce zahlédla maminku v jednoduchých šatech a od té doby mi strašily v hlavě. Původně jsem myslela na trochu jiný střih, ale nějak se mi to uleželo a vytáhla jsem tenhle z Ottobre, který už jsem měla i vykreslený. Jen jsem upravila průramky a přidala kapucu, k těm kočkám prostě musela být!



































Těmito šaty začala éra, kdy si moje věci začala oblékat Markétka. Stylově k tomu připojila i odpovídající sponu do vlasů. Sice jsme původně uvažovaly, že ze zbytku koček pro ni uděláme podkoleňáky, ale když jsem ji v těch šatech viděla, domluvily jsme se na jednoduchých šatečkách podle oblíbené noční košilky. Špagetová ramínka z lemovací gumičky, dole zvlněné obšití, ušito bylo snad do půl hodiny.





































































Podle stejného střihu jsem šila ještě dvakrát, jen jsem postupně zjednodušovala. Vzhledem k tomu, že letos v létě hodně nosím zelený kšilt, jsem napřed hmátla po sytě zelených divokých květech (tu barvu se mi nepodařilo zachytit, ale je opravdu, opravdu výrazná :)). Vynechala jsem tentokrát dělící pruh a jen nechala jinak zapůsobit barevné přechody na kapsách. Vznikla spíš taková šatovka, na zahradu a hřiště v horkém létě ideální.



































A na poslední chvíli před dovolenou jsem dodělala ještě poslední, nejjednodušší kousek s želvičkami.
Přední díl je tentokrát kompletně celý v kuse (díly střihu na sebe plynule navazují), zadní je přece jen předělený a trochu vytvarovaný, ale popravdě jen kvůli tomu, že by se mi to jinak nevešlo na látku. Kapsy musely být tím pádem jiné, ale změna je fajn. Jen jsem mohla udělat trochu větší.

S mírnou nadsázkou řečeno jsem odložila nůžky, naskládala všechny tři (čtyři) kousky do tašky a odjela na dovolenou. A v podstatě jsem ostatní oblečení mohla nechat doma, celý týden bylo více než třicet stupňů a na všechna ta hřiště, koupaliště a pláže u přehrad si nic pohodlnějšího neumím představit.

PS. Složení kočkové látky jsem si ověřila nad plamenem, hořela velmi spořádaně. Ale pořád mi vrtá hlavou, že to je "teplákovina". Má zezadu ty správné obloučky, ale ze všech tří látek je nejtenčí, nejlehčí a nejsplývavější a představa látky na tepláky je hodně zavádějící. A i když při nákupech vždycky sleduju gramáž, od té doby, co mi kočky přistály ve schránce, jsem při nákupu teplákoviny vždycky trochu napnutá...

Střih: Ottobre 2015/2

středa 19. července 2017

Dobří holubi

... to jsme my. Vrátili jsme se na Valašsko s o rok staršími dětmi a rodinou kamarádů. Díky Bohu jsme vyfasovali nádherný slunečný týden, takže teplejší oblečení (rozuměj dlouhé kalhoty a rukáv) jsme využili jen první den. To jsme jeli překontrolovat kvalitu borůvkových knedlíků na Kohútku. (Kontrola jakosti proběhla uspokojivě, výrazné zlepšení bylo zaznamenáno v oblasti turistických vizitek - pořídila si je Kohútka i Portáš a jakou měli radost, když jsme se po nich ptali!)
Cestou na Portáš se patnáctiměsíční Filip rozhodl pro první samostatnou turistickou akci - prostě vyrazil do toho krpálu a šel a zastavil se až na hřišti u Portáše.





Po obědě jsme zamířili ještě na druhou stranu od Kohútky a zjistili, že v lese nejsme sami. Vůbec se šelmám nedivím, taky bych tam bydlela.

Hraniční kameny už byly letos zdolávány s větší lehkostí...

... a na příhodných místech se děti věnovaly nácviku lidových tanců.

Další den jsme zamířili na Soláň (loni jsme jen projeli kolem) a trochu litovali, že nestihneme závod v kosení luk. Ale zase jsme je zastihli nádherně rozkvetlé.

Někde už měli pokoseno a struktura té ležící trávy mě úplně fascinovala.

Filip pokračoval v osamostatňování...

a jen velmi výjimečně se nechal od někoho vést.

Ten večer už to bylo na bazének. 

Normálně v něm bývá voda, ale v tomhle je polovina pískoviště. Chvilku předtím to vypadalo takhle:

Bylo jasné, že je čas si trochu odpočinout a navštívit Valašský balaton. V úterý ráno jsme si prohlédli nepatrnou část Velkých Karlovic, navštívili dřevěný kostel a muzeum. Děti si u řemeslníků mohly vyzkoušet broušení skla.

Filip si mezitím osvojoval jiné klíčové dovednosti.

Ještě jsme nahlédli k vodní nádrži Karolinka, která sice má taky turistickou vizitku, ale vlastně se k ní vůbec nemůže. Škoda. 

A pak už na vychvalovaný Balaton. Nádhera!

Pravda, někteří se tak úplně netvářili (voda ve vaně je prý teplejší!?)...

... ale i Filipa nadchla písečná pláž a často projíždějící vlak.

Ve středu jsme po loňském tréninkovém pokusu dobyli Radhošť, prohlédli kapli a pokusili se o rodinné foto. Ale foťte se na prudkém slunci s kšiltama až na nos ;)

(Pro znalé: ráno Markétka řekla, že batůžek tentokrát radši necháme doma. Tak se nám z parkoviště pod lanovkou odjíždělo s mnohem lehčím srdcem než loni... krásně bylo!)

Ve čvrtek bylo takové horko, že jsme zase jeli plavat... a odpoledne navštívili Vsetín a po letech se potkali s kamarádkou Evou. 

V pátek jsme vyjeli do kopců nad Velké Karlovice - teprve při průjezdu cestou tam jsme pochopili, jak VELKÉ opravdu jsou. Prošli jsme se lesem, za celý výlet neviděli nic kromě cesty a stromů a pak, s dost zabahněnýma nohama (vlastně nějak už nevím z čeho) zašli do elegantního hotelu Horal na polévku a kafe. Byli velmi zdvořilí :) a navíc vybavení oploceným dětským koutkem, který neměl vrátka! Na dobu jídla geniální vynález :)

Na zpáteční cestě jsme se v sobotu stavili ve Velké Bíteši - ta na rozdíl od Karlovic vůbec nebyla velká, ale plná, protože jsme se trefili do termínu místní pouti. Po dobrém obědě a těžkém rozhodování, jakou zmrzlinu si z těch mnoha neotřelých druhů vybrat, se Markétka blaženě svezla na kolotoči a já, já se asi po pětadvaceti letech natěšená jak malá holka proletěla na velkém řetízkáči. Jo! :)

úterý 13. června 2017

Filipova první softshellka

Už asi dva roky mám koupeno na softshellku. Pro sebe. Ale vypadá to, že budu muset začít lézt po mokrém pískovišti a plížit se mokrou trávou, abych měla nárok. Vždycky má někdo přednost :)

Kalhoty jsou tenounké ve stejném tónu, jako má táta letní bundu. Bunda teplejší, na dovolené a na horách určitě přijdou i chladné dny. Chtěla jsem jednoduchou a rychlou, ale znáte to.




Zalito máme, tak dobrou noc!

Střih Ottobre 4/2012

pondělí 29. května 2017

Sourozenecká dvojka

Tentokrát echt partner look. Šatečky na několikeré letní svatební veselí pro dvě sestřičky, co mají taky ještě bráchu. Materiál dodaný, střih mi padnul do oka při nedávné inventuře starých Burd. Po ušití jsem byla drobátko nejistá. Ale když jsem pak viděla, jak se to vytvaruje na modelce (a to jí jsou o necelé dvě velikosti větší), moc mě to potěšilo. Tak doufám, že holky byly o víkendu na první svatbě spokojené ;)






































PS. Strašně ráda jsem zase po čase šila něco z plátýnka! Trochu jsem bádala, jestli mi tam někde neuniká nějaké zapínání (opravdu tam není), tak jsem si výjimečně přečetla postup. A nebyl to zas tak špatný nápad, jednu věc bych asi dělala zbytečně složitě :)
Střih: Burda 2008/03

sobota 13. května 2017

Sourozenecká trojka

Dostali jsme pozvání na narozeninovou oslavu do čísla jedenáct. Slaví dvě slečny ve věku 3 a 5 let. Mají ještě sedmiletého bráchu, který slavil v dubnu. Už tenkrát jsem mu chtěla ušít něco z tohohle zvířecího zbytku, ale nestíhala jsem a nakonec jsme nezvládli ani účast na oslavě. Tak to dneska musíme napravit a předat i tenhle dárek trochu se zpožděním.



Sově na cedulce jsem ze zřejmých důvodů nemohla odolat. Snad se Poppy nebude zlobit :)


Kapucu jsem upravovala, mám ji se středovým pruhem radši, ale na celý nevyzbylo.




Holčičkám sluníčkové šaty.



Modelka pravila, že i ty se smetákem vyniknou nejlíp. A hned chtěla, abych ušila ještě třetí.
Ale včera odpoledne jsme zjistily, že ty loňské (tady, tadytady) ještě dobře padnou. Naštěstí. Žlutooranžové puntíky beznadějně došly.








































Není to úplně partner look, ale něco mi říkalo, že mladý pán by sluníčkovou s kytkou zase tolik neocenil.

Střih triko Ottobre 2014/4, model 29
Střih šaty na základě Burda Kids 6/2013, model 617