pátek 29. prosince 2017

Andělské jiskření a jiné útržky z letošních Vánoc




















Oproti textu známé koledy se u nás anděl poprvé zjevil ne o půlnoci, ale už poměrně brzy odpoledne - aby přivítal návštěvu a pozval nás všechny na každoroční společné zpívání koled dole u domečku s krtkem.

Andílek si na chvilku odložil roucho i křídla a oblékl teplou bundu. Prskavky jsme ale vzali s sebou.






















Po příchodu domů se mezi nás anděl zase vrátil, tak jsme zkusili nějaké koledy i sami. Hudebnímu provedení by se jistě dalo leccos vytknout, ale rozhodně byly zahrány zvučně a velmi od srdce.


Na Boží hod vánoční jsme cestou do kostela potkali opravdu VELKOU ozdobu.

Chtěli jsme také dětem ukázat strom na vyzdobeném Staroměstském náměstí a koupit si dlouho slibovaný trdelník a svařák (zřejmě největším vánočním překvapením pro mne bylo, že do svařáku se dá dát tolik cukru, že se tam už skoro nevejde víno).

Živí koně Filipa úplně zaskočili. K obvyklému mlaskání (= zvuk kopyt) se vrátil zase až doma u bezpečných (a malých) koňských obrázků. Všechnu vánoční náladu a zdobení ovšem v očích dětí hravě překonal Olaf. Jen škoda, že neměl nad hlavou ten soukromý sněžný mráček ;)


Na Štěpána jsme navštívili babičky a bylo vidět, že ta nepřetržitá šnůra stromečků a dárků některé jedince už trochu zmáhá.

Občas si foťák vzala do ruky Markétka a trénovala neotřelé efekty. A podařilo se jí zachytit, že už i maminka je trochu uvánocovaná :)

Ale díky Bohu za ten největší Dar! A taky za babičky, které se neúnavně staraly o stálé doplňování energie.

Přeju Vám krásný závěr letošního roku a ten nadcházející ať se Vám moc vydaří!
_____________________________________________________________________

Za některé dodané fotografie a občasné zmáčkutí spouště na našem foťáku děkuji Vaškovi Lipenskému, Petře Sovové a Markétce Kutílkové.

neděle 3. prosince 2017

Softshellový zázrak :)

Ne, nedošlo tady k nadpřirozenému rozmnožení docházející látky ani to přes noc nedodělali holoubci... jenom pořád trochu žasnu, že se to opravdu stalo a ušila jsem ze softshellu taky něco pro sebe. V průběhu čekání, až na to někdy dojde, se nakonec zcela změnil materiál (ten původní už je částečně zpracován jinak) i záměr - ze zamýšlené bundy je nakonec kabát. Barva zrála od podstatně střízlivějších tónů až do nádherně hřejivé slunečnicové (oficiálně hořčicové).








Tolik jásání :) zase jsem si uvědomila, že to dámské šití je náročnější. Střih nepadnul úplně podle mých představ, něco jsem upravovala a v zásadě jsem spokojená, i když ne stoprocentně. Příště se musím soustředit ještě na pár dalších věcí, aby to správně sedělo. Mám se ohledně úpravy střihu ještě co učit.


Alespoň mobilem zachycený premiérový výletní den ukázal, že asi bude dobré přidat do rukávů náplety (rukávy nejspíš mohly být i o kousínek delší, hlavně do nich ale k večeru docela zalézala zima).Nevyřešil ale zatím stále otevřenou otázku, jestli by přece jenom nebyla dobrá krycí lišta přes zip. Tak se asi ještě nechám překvapit. Ale cítila jsem se v té barvě krásně :)






































Střih: Ottobre 2/2015

sobota 25. listopadu 2017

Předvánoční ptačí souprava

Trochy Vánoc v listopadu bylo třeba, abychom to stihli dovézt už teď před adventem a babička si to nerozbalila až po Štědrém dnu. Ptáčky zodpovědně krmí a má ráda, tak jsme jí vybrali ještě nějaké na doma.



Volba položek byla jasná. Vlastně napřed jsem chtěla ubrus a polštářky, ale když to vypadalo, že zbude i na chňapky... nakonec jen jedna. Z látky zbyli asi tři hejlové celkem.



Oříškem pro mne bylo dvojí lemování ubrusu. Jak udělat ten vnější lem mi bylo celkem jasné, ale ten vnitřní červený pruh... Pořád jsem řešila, jestli by neměl být taky dvojitý... a možná měl. Ale nakonec jsem hrdinství odložila na jindy, je jednoduchý s hustým overlockovým obšitím švů, a nevypadá to z rubu zle. Jen možná směr toho zažehlení... k zamyšlení pro příště.



Strašně mě zase těšilo šít z plátýnka. A znovu bezmezně obdivuji všechny patchworkáře, kteří jsou schopni šít tak, že to na milimetr sedí. Fakt klobouk dolů.



Úplně všem přeju pěkný, možná proti všem předpokladům i klidný a obohacující adventní čas!

sobota 11. listopadu 2017

Kočičí pyžamo z panelu

Panel z dávných časů, kdy jsem s překvapením objevila jejich existenci. A blížící se hranici své použitelnosti, než mi z něj Markétka vyroste úplně. I takhle to bylo těsné.
Trochu jsem byla zaskočená, že hlavní motiv nebyl umístěn úplně uprostřed celého oddílu. A potřebovala jsem každý centimetr šířky. Docela jsem řešila, čím obrázek vyvážit, vymýšlela různé mašličky a okrášlovátka a nakonec jsem při pohledu na odstřižky usoudila, že kočce přidám ještě dva malé melounky do zásoby, kdyby přišel hlad. Vypadá to, že kočka i Markétka jsou s tímto řešením spokojené :)




čtvrtek 2. listopadu 2017

Svetr s jeleny

Tenhle podzim moc látek nekupuju - o množství domácích zásob vypovídá to, že v klidu pokrývají téměř vše, co zrovna potřebujeme ušít. Ale když se objevila svetrovina s jeleny, musela jsem ji mít. A když mi látka přišla do ruky, byla jsem hlavně z té tmavomodré opravdu nadšená. A jak je heboučká.

Výsledné dílo má hodně much. Trochu se dle mého neslavného zvyku během procesu měnil záměr, musela jsem dost přizpůsobovat střih a navíc jsem úplně zapomněla pomyslet na sesazení vzoru zadního a předních dílů :( Normálně je to pro mne jedna z nejdůležitějších věcí, ale teď jsem se tak zaměřila, abych to měla dobře na předních dílech, že jsem to ostatní zazdila. No, nejspíš budu muset mít stále připaženo.

Ale nakonec jsem v rámci možností s výsledkem moc spokojená. Dobře se nosí a krásně hřeje. Fakt jsem ho potřebovala :)






pondělí 16. října 2017

Procházka Dalejským údolím

To počasí nešlo nevyužít. Vypravili jsme se vlakem do Holyně a šli pěšky zpět. Měli jsme se krásně!











(Abych se nechlubila cizím peřím: fotky 4 a 5 fotila Markétka.)

neděle 15. října 2017

Maskáč

Jeden z kostlivců ve skříni a zase jednou "poctivé" šití - pěkně začišťovat, rozžehlovat švy... Ty úplety člověka hrozně zleniví :) Sukně pro kamarádku, jen jsme bohužel nekoupily úplně ideální látku. Ale tak jsme aspoň vyzkoušely střih a třeba příště... Maskáč snad nějakou tu opraninu unese.






























Střih: na základě Ottobre 5/2017

čtvrtek 12. října 2017

Džíny pro Filipa

Minule jsem psala, že nestíhám fotit. S šitím to dlouho nebylo o moc lepší. Před dovolenou jsem nějakým zázrakem zvládla několikery šaty a od té doby ticho po pěšině. Když už jsem se dostala k šití, sáhla jsem po těch horách, co se mi tu vrší na zašití, přišití, opravu, úpravu... nehynoucí.
Ale minulý týden jsem jedno odpoledne přece jenom sáhla po látce - Filip už opravdu akutně potřeboval slušné kalhoty. Z džínoviny jsem šila poprvé a fakt mě to těšilo. Ozdobné štepování džínovou nití mi připadalo jak malování. Všechno kromě zadních kapes je falešné, nechtěla jsem žádné další vrstvy látek, ať jsou kalhoty co nejměkčí. A schválně jsem použila teplákový střih, aby to mladý pán měl i s látkovýma plenama opravdu pohodlné. Módní úzký střih až jindy.


úterý 10. října 2017

Letem létem

Filip vnesl do života naší rodiny docela nebývalou věc: nestíhám fotit :o) Je to velmi akční hoch, a tak se mi poprvé za mnoho let stalo, že se nevracím z dovolených s několika stovkami fotek. Jsem ráda, když po týdnu ve foťáku najdu dvacet třicet kousků, z nichž jde polovina stejně do koše, protože držím-li jednou rukou kamsi lezoucí dítě, snaha pořádně to zaostřit je mírně řečeno bláhová. Na druhé polovině fotek jsou prchající šmouhy... Ale nevzdávám to! :)
A protože jsme měli hezké léto, tak i když nemáme z každé akce podrobný deník jako dřív, aspoň pár obrázků pro hezké vzpomínání tu mám.

Červenec
Počátkem prázdnin jsem se s dětmi na pár dní vydala ke kamarádce do Kutné Hory - to město je moje srdeční záležitost. I krajina je tam krásná. Zajeli jsme se taky podívat na zvířátka do Miskovic (Dítě a kůň). Filip dost úspěšně krmil krávu kamením a definitivně se zamiloval do koní.






















































Pokud jsme byli v Praze, užívali jsme si léta a vody všemi možnými způsoby - několikrát jsme zajeli na zmrzlinu na Náměstí Míru a pak zamířili na hřiště a procházku do Grébovky. Je tam živo :)



























Taky jste nás vícekrát mohli najít u vodních hrátek na Gutovce.




Nebo jsme jezdili přívozem a nechali se zhoupnout vlnami vltavských parníků.


A když to nebylo ani na takový malý výlet, fontánky (a psi) na Chaplinově náměstí jsou jistota :)



Srpen
Na přelomu července a srpna jsme vyrazili na první společnou dovolenou s mnoha dalšími z kostela. V přírodě úplně zapadlé rekreační zařízení u zapadlé vesničky Kletečná blízko Humpolce mělo své mouchy, ale bylo tam krásně a počasí narýsovalo program poměrně jasně. Buď jsme byli na koupališti, nebo na přehradě. Ale pravda, zajeli jsme se podívat i do Pelhřimova. Kromě různých vtipných muzeí tam mají i výborné podešťové hřiště. Všude v trávě i písku mokro, ale tady mohli řádit už s posledními kapkami. Fotky z města samotného se nekonají. Určitě to je tím, že většinu času pršelo ;)


Poslední den už se přehrada začínala tvářit dost zeleně, tak jsme se vypravili do Jihlavy do ZOO. Moc se nám líbila akční prezentace dravců včetně mořského orla Filipa.
































Vrátili jsme se domů přesně v den, kdy Markétce bylo pět. Už.

























Jen jsme se párkrát vyspali a s jinou skupinou milých přátel jsme zase po roce zamířili na Šumavu. Pro mne úžasná opravdová dovolená. Areál na Olšině je natolik "Filip friendly", že kromě malé epizody, kdy ho našli v kuchyni při studiu lednice (mrazáku?), to bylo všechno tak nějak krásně v klidu. Je tam prostě hezky. A i na nějaké výlety došlo.









Lipno v Horní Plané






Z Vyššího Brodu jen ochutnávka, prohlédnout klášter máme v úkolech na příště. Teď jsme se šli kolem něj projít na půvabnou Opatskou stezku.


Hrad a zámek Rožmberk nad Vltavou (chovám k němu něžné city, doteď nemůžu zapomenout na ten pohled z lodě, který mne při sjíždění Vltavy okouzlil, když mi bylo dvanáct)

Krásná procházka stezkou Adalberta Stiftera v okolí Horní Plané jen těsně míjí tuhle parádní výhlednu. Filip byl naštěstí lapen tetou, jinak by po těch schodech vylézal a slézal ještě teď.



Září 
sice přineslo ochlazení, ale neubralo nám na výletovém nadšení. Zajeli jsme se podívat na dostihy do Chuchle. Markétka se projela na poníkovi a k mému překvapení seskočila jako zkušená jezdkyně. Filip sice hýkal nadšením, postupně byl ale mírně řečeno nerudný z toho, že si na dostihové koně nemůže sáhnout, tak šel raději do dětského koutku krmit kozy. Kameny tam nebyly, tak to zkusil s trávou.

V blízké Výtopně byl jednu sobotu den otevřených dveří. Pořádně jsme se umazali mourem, prohlídli jsme vagony a lokomotivy staré i prastaré a nakonec se jednou z nich nechali svézt. 

Poslední zářijový víkend jsme navštívili babičku na Vysočině a zajeli si do lesa ověřit zprávy o houbovém šílenství. Brzy jsme neměli do čeho sbírat.

Tak. A teď už vám všem přeju krásně barevný podzim!