Oproti textu známé koledy se u nás anděl poprvé zjevil ne o půlnoci, ale už poměrně brzy odpoledne - aby přivítal návštěvu a pozval nás všechny na každoroční společné zpívání koled dole u domečku s krtkem.
Andílek si na chvilku odložil roucho i křídla a oblékl teplou bundu. Prskavky jsme ale vzali s sebou.
Po příchodu domů se mezi nás anděl zase vrátil, tak jsme zkusili nějaké koledy i sami. Hudebnímu provedení by se jistě dalo leccos vytknout, ale rozhodně byly zahrány zvučně a velmi od srdce.
Na Boží hod vánoční jsme cestou do kostela potkali opravdu VELKOU ozdobu.
Chtěli jsme také dětem ukázat strom na vyzdobeném Staroměstském náměstí a koupit si dlouho slibovaný trdelník a svařák (zřejmě největším vánočním překvapením pro mne bylo, že do svařáku se dá dát tolik cukru, že se tam už skoro nevejde víno).
Živí koně Filipa úplně zaskočili. K obvyklému mlaskání (= zvuk kopyt) se vrátil zase až doma u bezpečných (a malých) koňských obrázků. Všechnu vánoční náladu a zdobení ovšem v očích dětí hravě překonal Olaf. Jen škoda, že neměl nad hlavou ten soukromý sněžný mráček ;)
Na Štěpána jsme navštívili babičky a bylo vidět, že ta nepřetržitá šnůra stromečků a dárků některé jedince už trochu zmáhá.
Občas si foťák vzala do ruky Markétka a trénovala neotřelé efekty. A podařilo se jí zachytit, že už i maminka je trochu uvánocovaná :)
Ale díky Bohu za ten největší Dar! A taky za babičky, které se neúnavně staraly o stálé doplňování energie.
Přeju Vám krásný závěr letošního roku a ten nadcházející ať se Vám moc vydaří!
_____________________________________________________________________
Za některé dodané fotografie a občasné zmáčkutí spouště na našem foťáku děkuji Vaškovi Lipenskému, Petře Sovové a Markétce Kutílkové.
