Nebezpečné cesty do Brna

Jednou za čas mne sobotní soustředění sboru zavede do Brna. A ukázalo se, že to je velmi nebezpečná oblast. Jakkoli máme program nabitý a sotva stihnu během kofíbrejků popovídat s těmi, které zas po pár týdnech či měsících tak ráda vidím, neodolatelné vnitřní vábení mne nutí vyjednat si s kuchařkami pozdější oběd a chvíli po čtvrt na dvanáct se potichu zvedám, abych vyběhla směrem Jánská. (Nejhorší je, že když už pevně zatnu zuby, že budu spořádaně zpívat a má peněženka zůstane v bezpečí, VŽDYCKY se najde někdo, kdo se zeptá, jestli jdeme do látek 😎)
Místní už tuší. Prodejna Ardeko zavírá v sobotu ve 12 a do té doby musíme stihnout projít obě části. Není to jednoduché. Zvlášť když se dáte do řeči s majiteli a oni vám přinesou pytel vzorníků s tím, že se můžeme pokochat, že za pár dní vyrážejí do Dánska pro nové vzory :) A když se v těchto prodejnách kdovíproč vyskytují úplně jiné látky, než na které narážím při svém (v předrouškovém čase běžném) toulání po látkových prodejnách u nás.

Na podzim jsme v Brně byli dvakrát a zvlášť druhý nákup byl akční. Přivezla jsem si látku na troje šaty! Zřejmě to bylo ještě na vlně prázdninového šití, ten střih na překřížené modrozelené šaty se mi pořád povaloval po stole. Jak už jsem v tom příspěvku psala, použila jsem ho už víckrát, jednou skončily jako noční košile (nějak se mi ten vzor v hlavě rozležel jako pyžamový, byť suprový), jednou jsem je nakonec dala úplně pryč, taky kvůli vzoru. Pak jsem ale v Brně koupila (i když trochu s obavami, jestli si to umím dobře představit) rozhodně šatovou látku s velkým vzorem a pustila se do další verze.

Už jsem nechtěla křížené. I kvůli vzoru  jsem zkusila přední díl nějak poskládat a spojit do jednoho kusu. Záda jsem nechala tvarovaná, jen jsem si tentokrát dala pečlivou práci s nasazením vzoru. Výstřih jsem chtěla nechat véčkový. Zkusila jsem ho po velmi dlouhé době poprvé a musím říct, že jsem nadšená, že si tak pěkně sednul. Jen jestli to nebylo štěstí začátečníka, pro příště se ho bojím pořád stejně :)

Mám je moc ráda. Jen musím přiznat, že zrovna tahle látka docela chloupkuje. Škoda. Nebije to do očí, ale příště kouknu líp. Při pozornějším podívání už to na ní bylo vidět, i když byla nová.

Druhé, "podzimní pytel", jsem šila z teplákoviny podle střihu na mikinu z Ottobre, jen jsem trochu protáhla ty boční vsadky a snížila kapsy. Jednak je mi to pohodlnější, jednak jsem z nošení minulé mikiny (poslední fotka tady) usoudila, že se mi to bude líbit víc. Místo kapuce tentokrát velký, malounko vyztužený límec podle nějaké pradávné Burdy.

Ta třetí na svou chvíli teprve čeká. Asi se vrátím ke střihu těch výše položených, cítím se v tom fakt dobře. Možná zase trochu jiný výstřih, v hlavě mi něco leží... Jen na to teď se školou on-line a částečným home officem není moc kdy. Ale pak se třeba zase pochlubím.

Krásné jarní dny vám přeju!

Souprava ke skautským botám

Byla potřeba už někdy na podzim. Markétka se tou dobou začínala odklánět od růžové, a když jsem nabídla, že by mohla mít softovou soupravu ladící s trekovými botami, kterým říká skautské, návrh byl jednohlasně schválen.
Kapkový softshell mám opravdu z dřevních dob - tenkrát jsem ho objednala pro sebe vůbec z první nabídky vzorovaných softů, kterou jsem kdy viděla. Při dodávce jsem byla trochu zaskočená, protože barva tak úplně neodpovídala obrázku. Časem jsem si sice doobjednala i ten tyrkys do kombinace, ale nakonec jsem pro sebe ušila kabát slunečnicový, na který doteď nedám dopustit. Teď se ukázalo, že Markétce tyhle barvy sluší určitě víc než mně :))

Zkusila jsem u toho i dvě neznámé - na rukáv jsem chtěla náplet na palec, ale ne bavlněný (se vzpomínkou na ty v podstatě suché bundy/kalhoty, co stále ještě visí na sušáku kvůli totálně mokrým nápletům).  Hledala jsem něco s pravděpodobností rychlého schnutí a sáhla po plavkovině. Zatím se mi to jeví jako dobrá volba. 

V době šití jsem během dvou dnů navštívila několik galanterií, ale nikde neměli šedou lemovací pruženku v plus minus žádoucí barvě. V prvním sledu jsem chtěla tu hrubou matnou, pak už jsem slevila i na klasickou, ale nic. A už jsem potřebovala mít hotovo, tak jsem nouzově udělala lemování z šusťákoviny Kent :o) Samozřejmě by se to nedalo použít tam, kde je potřeba pružnost, ale tady se s tím pracovalo dobře (proužek na čtvrtiny) a účel to splnilo naprosto bez výhrad.

Fotky jsou pořizované teď na jaře těsně před karanténou... ty rukávy už abych pomalu popustila. :)

Přeju Vám všem hezký společný slunečný velikonoční týden!