středa 29. července 2015

Putování po šumavských hřištích

Pravda, nejen. Ale pokud měl výletní cíl v popisu i hřiště, kladné body výrazně přibývaly :)
Bydleli jsme - v rámci velkokapacitní sborové dovolené - ve třech objektech na šumavském Zadově.
Krajina mého srdce.

Hned první den jsme vyrazili lanovkou k nově otevřené rozhledně z bývalého skokanského můstku. Kdovíproč jsem si tu věž vlastně nevyfotila, mám z její záchrany a znovuotevření opravdovou radost.
Ale ten výhled (a porovnání se zjevně čerstvou fotkou na zábradlí) zachycený mám.





















Cestou zpátky jsme trochu zmokli, ale stálo to za to.























Několikrát jsme se zastavily na sympatickém hřišti na náměstí ve Stachách. Vzhledem k suchu bohužel nerostly místní obecní hřiby. Zcela klíčovým místem ovšem byla vyhlášená zadovská cukrárna.
Nejen, že měli pěkně barevně sladěné hřiště...






















... ale po pravidelné dávce zmrzliny byla Markétka ochotna provádět v dětském koutku
i úklidové práce.
















































Nádherné denivky hned pod cukrárnou - v nadmořské výšce téměř 1100 m.

V úterý se jelo na společný výlet. Kašperk - naše téměř kultovní místo.
Markétka se postarala, aby krásné výhledy cestou od parkoviště mohl obdivovat i Sam.
































Na hradním nádvoří bylo husto. Až tak, že se na jedné soví dece sešly dvoje stejné ponožky.











Cestou jsme se vracely přes Pustý hrádek - zřejmě významné místo v historii naší rodiny :)














Husto bylo nejen na hradním nádvoří.






















Po stěží únosných středečních vedrech jsme ve čtvrtek nadšeně vyrazili na procházku v dešti.
Chalupská slať ve správném melancholickém hávu. Jen kachny se někde schovaly. Zřejmě si přečetly ceduli, že je nikdo nemá krmit.


























































Hřiště je samozřejmě třeba vyzkoušet déšť nedéšť.





















Nešlo vynechat sovárium v Borových Ladech. I tam bylo malé hřišťátko,
ale to už jsme spěchaly na oběd.









































V pátek dopoledne na Kvildě půvabný miniokruh nelesní krajinou, zaměřený především na místní flóru. Jedovatá rostlina poctivě označena.



































Oběd už tradičně v místní pekárně a tentokrát opět velká spokojenost. Už se těšíme na příště!
Za neoznačené fotky děkuji Martinu Markovi :)

čtvrtek 16. července 2015

Trikotunikošaty s vláčkem

To bylo tak. U Veroniky na blogu jsem loni na podzim uviděla tričko s mašinkama. Sebrala jsem odvahu
a Veroniku, tenkrát ještě zcela neznámou, poprosila, jestli by mi kousíček látky na nějakou aplikaci nevěnovala. Jenže nepřišel kousíček s mašinkou, ale pruh látky... a to nešlo jen tak vystřihnout
a zahodit. Ještě jednou díky! :)
Trochu jsem si lámala hlavu, co dát do kombinace, barevná škála na látce byla pro mou látkovou skříň velkou výzvou. Nakonec mi z mixování vyšla tahle trochu indiánská kombinace. Navíc není úplně jasné, co za oblečení to vlastně je, ale Markétka na ušitý kus reagovala tak potěšeně, že moje určité pochybnosti byly rychle pryč. Říká tomu šaty. Tak proč ne :) Jenom teď řeším, jestli by jim víc neslušel krátký rukáv, ukončený oranžovým lemem. Co myslíte?





































































neděle 12. července 2015

Šaty a klobouk - jak jinak, než kočičí

Nestává se mi to moc často, ale tahle látka přesně věděla, co z ní bude. Uviděla jsem ji v obchodě, kde mají na výběr celkem tak z 12 (!) rolí látek, a ty šaty jsem měla okamžitě před očima. Chvilku jsem zkoušela odolávat, ale když jsem ji potkala i u Mráze, zbývalo pouze vyřešit, jestli proužek bude puntíkatý, nebo ne.



























Markétka cestou do kostela trénovala úsměv :)





































V době prázdninové výluky tramvají je jedinou rozumnou alternativou dopravy vlak. Dneska to vyšlo na historický Pražský motoráček. Čekání na severním nástupišti nádraží Praha - Smíchov bylo více než retro.



































Cestující jsou povinni se za jízdy držet.




































































Bylo třeba vyzkoušet, jestli se šaty hodí i k tanci.

 
Naprosto samozřejmě jsem předpokládala, že zapínání bude na knoflíčky, a zodpovědně jsem si tři krásné koupila. Po několika přesně odměřovaných krásných zkušebních dírkách jsem několik nepodařených párala (a že to je fakt k zlosti!), až jsem nakonec skončila zase u druků - nechtěla jsem riskovat, že už tam
z toho párání bude díra. Budu muset zjistit, co má knoflíková patka proti kočkám.

































 

Střih vlastní podle nošených šatů.
Střih a fotonávod na klobouk najdete zde.


PS. Omluvte prosím sníženou kvalitu fotek. Možná má foťák stejný problém jako knoflíková patka.
Hezký zbytek neděle! :)


pondělí 6. července 2015

Čas jít spát - pyžamová párty

















S koncem nočních plen přišel také konec overálků a dvoudílné pyžamo měla Markétka přesně jedno poděděné, těsně před rozpadem. Ideální chvíle na provětrání látkové skříně!
Bylo jasné, že začít se musí beruškami. Od chvíle, kdy je uviděla, se Markéta pravidelně dotazovala, kdy že už to beuškové pyžamko ušiju. Střih jsem poskládala z jedněch tepláků a mikiny. Záměrně volný, záměrně
u dlouhých rukávů a nohavic bez lemů, a kde to vyšlo, i s většími záložkami, aby bylo kam nastavovat.





































Ne, že by v něm už spala, ale chtěla jsem, aby si ho vyzkoušela, jestli můžu pokračovat podle stejného střihu. Sundat ho ale byl problém. Myslím, že v něm chtěla jít i nakoupit.
Další ráno se objevilo žabičkové. Z obou látek už byly zbytky tak akorát na letní kousek s krátkými rukávy
i nohavicemi - jako stvořené pro tyhle horké dny.



































Příští den už se Markétka sama zeptala, jaké další pyžámko máme. Tygříkové - jeden z prvních úpletů, který jsem kdy koupila. Nejvyšší čas, aby už na něj nebyla moc velká :) Až při jeho šití jsem objevila Ameriku (!)
a začala schovávat zakončení švu u průkrčníku ke straně, aby nebylo na složeném triku vidět (do té doby jsem tvrdošíjně začínala a končila vzadu. No nic, to mi mělo dojít před dvěma lety :)
Zkusila jsem záložky ušít jen dvojjehlou tak, že nezačištěný konec látky je schovaný do toho entlu na rubu (tygříková látka je relativně pevná, kraj látky šel z lícu dobře detekovat). Vypadá to docela hezky. Ale jsem zvědavá, jakou to má šanci na přežití. Markétka je sice relativně klidná holčička, ale oblečení si svléká naprosto nekompromisně.



































Jako poslední si Markétka vybrala kempující medvědy. Je to téměř stoprocentně neholčičí látka, ale zaujala mě na první pohled svou neokoukaností. Jak jsem z ní šila, objevovala jsem další detaily a líbila se mi čím dál víc. Vzhledem k outdoorovému vzoru Markétka usoudila, že tohle pyžamo je třeba vyzkoušet venku.





















































































Celou dobu jsem plánovala, že na konec pyžamové série ušiju sobě noční košili z krásně proužkatého, poctivého, pevného úpletu z Moraviatexu, z mé možná vůbec první hromadné objednávky. Jenže když jsem ho vzala do ruky, bylo mi jasné, že v tomhle vedru něco tak teplého prostě šít nebudu :)
Abych nepřišla úplně zkrátka, vylovila jsem ze skříně jeden z neurčitě barevných prostřihů z Dadky Vracov, trochu jinak to poskládala, aby látka jen tak tak vyšla, a z čiré lenosti lemovat zkusila seznámit stroj s institucí prádlové gumičky.























Teď už spolu s proužky vyhlížíme ochlazení :) Ale stačí mírné, ať máte krásné prázdniny!

Střih kalhoty:  tepláky z Ottobre 4/2002
Střih vrchní díl:  mikina z Ottobre 1/2014 (model 17)