čtvrtek 7. března 2019

Jarňáky

Zase po roce v Rokytnici a moc jsme si to užili! Známí byli tak laskaví, že nám půjčili chaloupku v termínu Markétiných prázdnin, takže nebylo co řešit. Sněhu byly na horách hromady, kvalita sice nestála za moc, ale řádit se v tom rozhodně dalo víc než dobře. Například lézt po sesutém sněhu na střechu.

Nedělní odpolední bobování bylo na hranici koupání. Zajímavé pro mne bylo, že oficiální oteplováky (pravda už řádně onošené) ten mokrý sníh nepobraly, ale Filip v softshellu, který byl zvenku na ždímání (je to zřetelné i na fotce), zůstal zcela v suchu. S láskou vzpomínám na spoustu šňůr a ramínek nad kamnama v chalupě, byly neustále plné :)

Do pondělka něco nasněžilo. Nový sníh přikryl usazenou špínu a hlavně nebyl tak mokrý. Hned to bylo veselejší. Dopoledne jsme s Markétkou vyrazily na lyže. Po připomínací hodině s instruktorem mi ji vrátil se slovy, že super! Trochu jsem po loňských pokusech koukala, ale jakmile jsme vyjely samy na svah, ukázalo se, že fakt SUPER! Normálně jsme si spolu zalyžovaly a já z toho měla radost nejspíš větší než ona. Jinak na vleku jezdí normálně, to se jen chystá vystupovat ;)

V Rokytnici bylo třeba odškrtnout "fotka u Krakonoše". Tahle je ze středy, právě ho dodělali. Však taky vypadá velmi svěže, z jilemnického starouše tou dobou byla už jenom rozteklá hrouda.

Až do čtvrtka jsme poctivě lyžovaly, na pátek hlásili nádherné počasí, tak jsme vymýšleli výlet někam nahoru. Na běžnou lanovku si s naším akčním hochem zatím netroufneme, tak jsme vylosovali kabinkovou na Černou horu. Sice jsme cestou projeli nepříjemnou mlhou kolem Vrchlabí a na lanovku jsme si vystáli půlhodinovou frontu, ale pak...

Už jsme tam dvakrát byla. Nezapomenutelný je hned první výlet z lyžáku v sedmé třídě, kdy jsme s běžkami z husté mlhy vyjeli lanovkou nahoru a zjistili, že jsme nad mračnými duchnami na plném slunci... Vůbec by mne ráno při odjezdu z Rokytnice nenapadlo, že se vrátím do téměř stejné řeky. Černá hora prostě umí (jen toho mlhou přidušeného Vrchlabí pod ní mi bylo dost líto).

Reklama na hory. Nádhera, nádhera, nádhera. Vylezli jsme na rozhlednu z bývalého lanovkového stožáru a aspoň na dálku zamávali Sněžce (taky jsme ji zvažovali, ale tamní lanovku si necháme, až... no, až budeme moct jít pěšky).

Laskavý pán z Německa nám pořídil zase jednou vydařenou rodinnou fotku.

Jak jsme se tam tak potulovali a vůbec se nám nechtělo dolů, Filip se snažil přesvědčit smrček, že je větší než on. Kdyby tak tušil... 

A aby tenhle příspěvek byl taky aspoň trochu o šití... Tu kombinézu jsem si usmyslela asi čtyři dny před odjezdem nadšená myšlenkou, že na ni můžu použít vzorovaný softshell. Dost často se mi dost líbí, ale na bundy nebo kabáty ho aspoň Markétě nekupuju kvůli kombinování se sukněmi a šaty. V případě kombinézy není co řešit. Střih jsem použila stejný jako na červený overal, volnost pohybu zaručena, jen jsem přidala pár centimetrů na délku. Pravda, gumičky přes boty a na zachycení rukavic jsem donašívala u kamen na horách, ale v akci byly kvůli mokrému sněhu na střídačku oba a bylo super, že ho máme.  

Ale nakonec jsme dolů museli. Ještě ulovit pár záběrů z lanovky...

... a jeli jsme na kafe za kamarádkou do Vrchlabí. V Kavárně 7 štítů (vřele doporučuji) jsme si dali nejlepší lívance, které jsem kdy jedla, a nakonec i tam trochu prosvitlo sluníčko.

V sobotu jsme se při balení došli tradičně rozloučit z babičkou a dědečkem a naposledy se pokochat záplavou sněhu. Než jsme dojeli domů, nezbylo z něj vůbec nic.

Doma už jsme tři týdny, zítra se mi vrátí Markétka z lyžáku, takže s lehkou nostalgií doufám definitivně zavíráme kapitolu sníh a natěšeně otvíráme tu jarní. Tři hodiny dnešní práce na zahradě ještě cítím v zádech ;)

Overal střih: Ottobre 4/2002

1 komentář: