sobota 10. února 2018

Softshellová (ne)premiéra

Minule jsem tu slibovala, že se vrhnu na nějaký kousek pro Markétku. A že by potřebovala! Ale pak se trochu nečekaně zpoza obzoru vynořily hory a já začala přemýšlet, v čem asi Filipa vypravím do sněhu. Že bych konečně (konečně!) ušila ten overal, co jsem kdysi nastříhala pro malou Markétku?
Byl to úplně první softshell, který jsem koupila. A abych hned nezničila relativně drahou neznámou látku, overal jsem nastříhala a trochu doplněné zbytky použila na svůj první zkušební softshellový kus - kočičí kalhoty. Jak tak koukám, jsou to právě čtyři roky! :)
Od té doby softshellový šuplík blogu výrazně nabobtnal. Mám ten materiál na šití, nošení i údržbu moc ráda, a i když si kolikrát říkám, že všichni mají, co právě potřebují, téměř vzápětí vlastně s potěšením zjistím, že už je čas vymýšlet další kousek. Nastříhaný overal ale pořád ležel na dně šuplete a vlastně nějak nebyl potřeba. I letos jsem Filipovi zkusila obléknout loňskou kombinézu a ukázalo se, že se do ní pořád pěkně vejde. Ale stejně, představila jsem si dlouhé válení ve sněhu a potřebu občas něco sušit...

Tak jsem ho ušila. Střih je ze starého Otobre. Trochu jsem byla zaražená těmi rozměry. Velikostně by měl na Filipa přesně sedět, ale zdálo se mi, že by se do něj vešel dvakrát. Všechno hrozně široké, volné, neforemné. Trochu mne to odrazovalo a vlastně mě to moc nebavilo. Asi i kvůli tomu tam nejsou žádné vychytávky a zdobení, jen na kapuci tradiční brzdičky a vzadu dva široké reflexní pruhy. Rukávy a nohavice jsem jenom prostě stáhla do gumy a nakonec to strčila do tašky na hory jako nejposlednější zálohu, když všechno ostatní selže.

Asi víte, jak to dopadlo :) Doma pěkně padnoucí kombinézce se při prvním větším pohybu vyhrnovaly nohavice z bot a do rukávů zase lezl sníh. Hned při druhém výpadu na sníh jsem Filipa oblékla do nově ušitého skafandru a s postupným nadšením sledovala, že všechna ta volnost a určitá neforemnost působí absolutní svobodu pohybu. A když i po poněkud nekonstruktivním vztekání a lezení na poštěrkované silnici zůstal materiál jako nový... hrozí, že to bude můj oblíbený kousek a třeba ho ještě nějak dozdobím ;)



Určitě ale musím doplnit gumičky, které se mi osvědčily už u Markétčiných bund - jednoduchá finta na lepší udržení rukavic funguje docela spolehlivě.

























A tady pár fotek z akce, především babičce pro potěšení :)



6 komentářů:

  1. To je paráda - 1) žes ho po letech došila, 2) že ho můžeš směle použít i pro další ratolest, 3) že se jeho "neforemnost" ukázala nakonec jako jeho přednost. ;-)
    Já nemám nastříháno na nic, ovšem Kubík velmi výrazně prodírá kolena všech svých spodních oděvů, takže se budu muset pochlapit, protože některé díry už jsou fakt nezašitelné. (P.S. A hlavně už mě to štve, furt jen nějaké opravy a nového nic)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, ty komínky na opravy... Tak držím palce, ať se brzo dostaneš ke stroji!

      Vymazat
  2. Já zírám na tu vychytávku na rukavice! Ze zoufalství jsem naší dcerce koupila prodloužené rukavice, kde zakončení gumou sahá až k lokti, protože všechny jiné jí pořád padaly. Mohla jsem ušetřit několik set a našít gumičky na bundu:-) Určitě vyzkouším. Overálek vypadá dobře prakticky.

    OdpovědětVymazat
  3. Tak snad Ti to bude fungovat, nám to docela usnadnilo život :) Měj se pěkně!

    OdpovědětVymazat
  4. Vychytávka s gumičkou je super. Měla byste si ji nechat patentovat.
    Overálek je úžasný. Filípkovi moc sluší.
    Lenka B.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) budu ráda, když se osvědčí i ostatním. Děkuji!

      Vymazat