Na poslední chvíli nás kamarádka zlákala na sobotní výlet. Počasí se vykulilo nádherné, vítr čechral hladinu řeky a celou scenérii dotvářely rychle se přeskupující mraky. Na nás bylo jen se kochat. Třeba touhle roztaženou nadpozemskou dlaní (foto Markétka):
Řeku lemují krásné staré stromy, z nichž páteční vichřice servala spoustu větví. Filipovu momentální potřebu neustále do něčeho mlátit kamarádka moudře přesměrovala do souboje s draky.
Poprvé v životě jsem viděla dýňové pole.
Že je Polabí úrodné, víme všichni. Ale i tak pro nás byly tyhle kaštany hodně mega. Filip nemá žádné drobné tlapičky, a přesto v dlani sotva drží dva kousky.
Ani velikost žaludů nebyla úplně typická (a byly neuskutečně příjemné na omak).
Došli jsme z Čelákovic do Přerova nad Labem a po obědě v restauraci zamířili do skanzenu. Tuhle část výletu by bylo lepší absolvovat bez dětí :) ale aspoň letem světem...
Pak už jsme pospíchali na autobus a na obhlédnutí půvabného renesančního zámečku nezbýval čas, tak aspoň pro představu fotka z rychlého přesunu k zastávce.
V Čelákovicích jsme si při čekání na náš zpožděný vlak k Filipově velké radosti bohatě užili jiných projíždějících vlaků :) Nádherný den!
Žádné komentáře:
Okomentovat