středa 19. července 2017

Dobří holubi

... to jsme my. Vrátili jsme se na Valašsko s o rok staršími dětmi a rodinou kamarádů. Díky Bohu jsme vyfasovali nádherný slunečný týden, takže teplejší oblečení (rozuměj dlouhé kalhoty a rukáv) jsme využili jen první den. To jsme jeli překontrolovat kvalitu borůvkových knedlíků na Kohútku. (Kontrola jakosti proběhla uspokojivě, výrazné zlepšení bylo zaznamenáno v oblasti turistických vizitek - pořídila si je Kohútka i Portáš a jakou měli radost, když jsme se po nich ptali!)
Cestou na Portáš se patnáctiměsíční Filip rozhodl pro první samostatnou turistickou akci - prostě vyrazil do toho krpálu a šel a zastavil se až na hřišti u Portáše.





Po obědě jsme zamířili ještě na druhou stranu od Kohútky a zjistili, že v lese nejsme sami. Vůbec se šelmám nedivím, taky bych tam bydlela.

Hraniční kameny už byly letos zdolávány s větší lehkostí...

... a na příhodných místech se děti věnovaly nácviku lidových tanců.

Další den jsme zamířili na Soláň (loni jsme jen projeli kolem) a trochu litovali, že nestihneme závod v kosení luk. Ale zase jsme je zastihli nádherně rozkvetlé.

Někde už měli pokoseno a struktura té ležící trávy mě úplně fascinovala.

Filip pokračoval v osamostatňování...

a jen velmi výjimečně se nechal od někoho vést.

Ten večer už to bylo na bazének. 

Normálně v něm bývá voda, ale v tomhle je polovina pískoviště. Chvilku předtím to vypadalo takhle:

Bylo jasné, že je čas si trochu odpočinout a navštívit Valašský balaton. V úterý ráno jsme si prohlédli nepatrnou část Velkých Karlovic, navštívili dřevěný kostel a muzeum. Děti si u řemeslníků mohly vyzkoušet broušení skla.

Filip si mezitím osvojoval jiné klíčové dovednosti.

Ještě jsme nahlédli k vodní nádrži Karolinka, která sice má taky turistickou vizitku, ale vlastně se k ní vůbec nemůže. Škoda. 

A pak už na vychvalovaný Balaton. Nádhera!

Pravda, někteří se tak úplně netvářili (voda ve vaně je prý teplejší!?)...

... ale i Filipa nadchla písečná pláž a často projíždějící vlak.

Ve středu jsme po loňském tréninkovém pokusu dobyli Radhošť, prohlédli kapli a pokusili se o rodinné foto. Ale foťte se na prudkém slunci s kšiltama až na nos ;)

(Pro znalé: ráno Markétka řekla, že batůžek tentokrát radši necháme doma. Tak se nám z parkoviště pod lanovkou odjíždělo s mnohem lehčím srdcem než loni... krásně bylo!)

Ve čvrtek bylo takové horko, že jsme zase jeli plavat... a odpoledne navštívili Vsetín a po letech se potkali s kamarádkou Evou. 

V pátek jsme vyjeli do kopců nad Velké Karlovice - teprve při průjezdu cestou tam jsme pochopili, jak VELKÉ opravdu jsou. Prošli jsme se lesem, za celý výlet neviděli nic kromě cesty a stromů a pak, s dost zabahněnýma nohama (vlastně nějak už nevím z čeho) zašli do elegantního hotelu Horal na polévku a kafe. Byli velmi zdvořilí :) a navíc vybavení oploceným dětským koutkem, který neměl vrátka! Na dobu jídla geniální vynález :)

Na zpáteční cestě jsme se v sobotu stavili ve Velké Bíteši - ta na rozdíl od Karlovic vůbec nebyla velká, ale plná, protože jsme se trefili do termínu místní pouti. Po dobrém obědě a těžkém rozhodování, jakou zmrzlinu si z těch mnoha neotřelých druhů vybrat, se Markétka blaženě svezla na kolotoči a já, já se asi po pětadvaceti letech natěšená jak malá holka proletěla na velkém řetízkáči. Jo! :)

5 komentářů:

  1. Super! Máňa má speciální šaty na hraniční kameny ��
    Jsem zvědavá, kam se ještě vydáte!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Říkej mi blesku, teď (!) mi to došlo, že se mám podívat na loňskou fotku ;) jojo, ale v čem tam poleze příští rok, to mi zatím jasný není :)

      Vymazat
  2. My jsme se právě vrátili také ze stejného místa co loni. A rovnou jsme plánovali, co bychom mohli zvládnout příští rok. :-D Vypadá to, že jste si to pěkně užili!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já občas zahlédla na FB ;) Jojo, užili a taky zvažujeme, jestli do třetice... Je tam fakt krásně.

      Vymazat