Na německo-polském pomezí

Poslední týden našich rozlítaných prázdnin jsme s partou kamarádů trávili v Mařenicích v Lužických horách. Kolem spousta krásných chaloupek a ještě víc výletních cílů - měli bychom co dělat aspoň měsíc. Velmi proměnlivé počasí nás často přimělo k rychlým ústupům, ale jindy bylo až neuvěřitelně krásně. 

Čas nám každou čtvrthodinu odměřoval zvon na kostele sv. Máří Magdaleny v Mařenicích

Hned z kraje jsme zamířili na Lemberk a při procházce pak litovali Zdislavu, že to měla ke studánce dost
z ruky.

Důležitým prvkem celého týdne byly "pufy" - holčičky po nich lezly, skákaly z jednoho na druhý a v autě Markétce pomáhaly zvládnout časté přesuny. Byly totiž všude.

Rozhled z pufu

Část výletů vedla na/za německé hranice - při výstupu na Hvozd (Hochwald) se Markétka pěkně rozchodila, takže mi pak nahoře neustále utíkala ze záběrů.

Když nebylo ideální počasí nebo bylo potřeba nakoupit, jelo se do Nového Boru. Na celkem nešťastně řešeném náměstí jim roste takový skoroelfský skleněný strom.

Muzeum skla

Nejdůležitějším z celého týdne byl pro Markétku Maxík - mluvila o něm jen asi stoosmdesátkrát za den. Na nejvyšším bodě Lužických hor - vrcholu Luže - se jí dostalo té cti držet ho chvilku na vodítku. Naštěstí je to pes starší a rozumný a neměl sklony nečekaně zkoumat německou stranu, kde je svah výrazně prudší.
V poklidu spolu obdivovali krásný výhled.

Jedno z odpolední nás zavedlo na skalní hrad Sloup. Škoda, že v hlavní turistické sezóně zavírají taková zajímavá místa v pět hodin odpoledne.

Po několika letech jsme znovu navštívili Oybin 

Na poslední den jsem si nechala Žitavu, po určitou dobu sídlo mé oblíbené historické postavy Jindřicha

z Lipé. Markétka s tátou zůstali raději na chalupě a já měla čas si město důkladně prochodit a pak i něco nakoupit. Městem jsem nakonec byla docela zklamaná, chyběl mi tam nějaký genius loci... snad až dokončí všechny rozkopaniny a opravy a úpravy, přece jenom bude trochu vlídnější.

Tohle akcemi nacpané léto jsme naplánovali především proto, abychom co nejvíc ujeli řemeslníkům, kteří měli řádit vedle na patře. Ale člověk míní... Řemeslníci taky nejspíš měli pěkné léto.

Nějak s nimi ten podzim přežijeme :)