Poslední týdny byly fakt náročné. Po návratu z dovolené v půlce srpna jsme oslavili mužovo jubileum a poté bylo na programu především dožít se školy. Markétka se nezměrně těšila, ale samozřejmě na ni doléhal určitý tlak ("A jak se těšíš?" "A těšíš se do školy?" "A co škola, těšíš se?") a vlivem prázdninového ne-řádu už obě děti byly jak z divokých vajec 8-) Takže jsem večer buď totálně odpadla, nebo se vrhala do šití jako zoufalec.
Hned první týden jsem Filipovi našila další várku slipů. Pěkně to jde od ruky a hromádka přibývá, to rozhodně uklidňuje. Vyzbytkovala jsem poslední kousky z krtků a Fiškusích potvoráků a fotbaly, které mi ještě pořád připadají nejhezčí ze všech, co jsem na toto téma viděla (nevím, jak fotka a monitory předávají barvy, ale látka je opravdu vydařená).
Blíží se podzim, tak po slipech přišla na řadu trika s dlouhým rukávem. Markétka mi hned jmenovala, co jsem z těch látek šila :) Oranžovo-zelené je doplnění k zeleným pyžamovým kalhotám, které zůstaly opuštěné z Markétčina tygříkového pyžama. Červené rybí je trochu v podmínce, protože jsem zjevně střihla moc dlouhý lem pro výstřih. Tak až zase navleču červenou... Spotřebovala jsem všechny ty zbytky do mrtě, na jednu stranu z toho mám radost, na druhou už jsem si říkala, kdy dojde na ty hromady nových celých kusů? :)
Aby se tedy zásoby trochu pohnuly a aby došlo i na Markétku, ušila jsem jí zatím aspoň dvoje dlouhé legíny.
Ale určitě ještě dojde na nějaké teplejší podzimní šatky.
A včera jsem ušila i koníkové pyžamo pro Filipa.
Dneska jsem uklízela pracovní stůl a zbytky a koukala, že z koníků zbylo akorát tak na boxerky. Dala jsem to stranou, ale pak mi došlo, že když už jsou po pyžamu navlečené stroje... šup tam s tím.
Teď je tedy u strojů úplně uklizeno. Až na jednu zebří látku... a střih na ní položený... zítra?
Prvním školním týdnem jsme prošli celkem hladce. Markétku zatím radost ze školy neopustila a moje dny se přece jen trochu zklidnily. Každopádně šicí terapie byla velmi přínosná - z mnoha ohledů :)
*
Ještě se vrátím ke svému coverlocku Elně. Když jsem psala o prvních pokusech s ní, byly tu i reakce, ať pak dám vědět, jak to půjde dál.
Teď je to rok a půl. Věděla jsem, že jdu do riskantního vztahu. Těch realistických popisů toho, jak to je problematické, bylo na webu dost. Takže jsem nebyla v šoku, že to fakt zlobí. Ale taky je pravda, že jsem ji používala velice málo a přistihla jsem se, že se snažím vymyslet cokoli, abych ji nemusela vytahovat. Myslím, že občas docela dlouho stála v koutě. A vážně jsem přemýšlela, jestli jsem neudělala chybu, že jsem ji koupila, že to bylo zbytečné (když to teda stejně nějak obcházím).
Vlastně nevím, kdy přesně se to zlomilo, ale není to dlouho. Každopádně tahle předpodzimová série je celá šitá za použití Elny a ani jednou mne nevypekla a ani jednou jsem z ní nebyla zpocená. Snažím se zplošťovat švy nůžkami a pokud to jenom trochu jde, na spodní používám elastickou niť. Nějak se to nastavení podařilo vyladit, nebo si u nás už prostě zvykla :) Dokonce to došlo tak daleko, že při šití pyžama jsem plná zvědavosti zkusila lemování na třetiny... A šlo to a dobře. Nejsem úplně spokojená s tím, jak to vypadá z rubu (ano, cedulka je opravdu v tomto případě poněkud maskovací), ale to spíš musím doladit, jak to přesně našpendlit.
Sečteno a podtrženo: už se nebojím a mám chuť objevovat nová využití. Ale tedy doufám, že to vstřícné ladění Elně vydrží i poté, co si tohle přečte 8-)
Přeju vám krásné babí léto!
