Letem létem

Filip vnesl do života naší rodiny docela nebývalou věc: nestíhám fotit :o) Je to velmi akční hoch, a tak se mi poprvé za mnoho let stalo, že se nevracím z dovolených s několika stovkami fotek. Jsem ráda, když po týdnu ve foťáku najdu dvacet třicet kousků, z nichž jde polovina stejně do koše, protože držím-li jednou rukou kamsi lezoucí dítě, snaha pořádně to zaostřit je mírně řečeno bláhová. Na druhé polovině fotek jsou prchající šmouhy... Ale nevzdávám to! :)
A protože jsme měli hezké léto, tak i když nemáme z každé akce podrobný deník jako dřív, aspoň pár obrázků pro hezké vzpomínání tu mám.

Červenec
Počátkem prázdnin jsem se s dětmi na pár dní vydala ke kamarádce do Kutné Hory - to město je moje srdeční záležitost. I krajina je tam krásná. Zajeli jsme se taky podívat na zvířátka do Miskovic (Dítě a kůň). Filip dost úspěšně krmil krávu kamením a definitivně se zamiloval do koní.

Pokud jsme byli v Praze, užívali jsme si léta a vody všemi možnými způsoby - několikrát jsme zajeli na zmrzlinu na Náměstí Míru a pak zamířili na hřiště a procházku do Grébovky. Je tam živo :)

Taky jste nás vícekrát mohli najít u vodních hrátek na Gutovce.

Nebo jsme jezdili přívozem a nechali se zhoupnout vlnami vltavských parníků.

A když to nebylo ani na takový malý výlet, fontánky (a psi) na Chaplinově náměstí jsou jistota :)

Srpen
Na přelomu července a srpna jsme vyrazili na první společnou dovolenou s mnoha dalšími z kostela. V přírodě úplně zapadlé rekreační zařízení u zapadlé vesničky Kletečná blízko Humpolce mělo své mouchy, ale bylo tam krásně a počasí narýsovalo program poměrně jasně. Buď jsme byli na koupališti, nebo na přehradě. Ale pravda, zajeli jsme se podívat i do Pelhřimova. Kromě různých vtipných muzeí tam mají i výborné podešťové hřiště. Všude v trávě i písku mokro, ale tady mohli řádit už s posledními kapkami. Fotky z města samotného se nekonají. Určitě to je tím, že většinu času pršelo ;)

Poslední den už se přehrada začínala tvářit dost zeleně, tak jsme se vypravili do Jihlavy do ZOO. Moc se nám líbila akční prezentace dravců včetně mořského orla Filipa.

Vrátili jsme se domů přesně v den, kdy Markétce bylo pět. Už.

Jen jsme se párkrát vyspali a s jinou skupinou milých přátel jsme zase po roce zamířili na Šumavu. Pro mne úžasná opravdová dovolená. Areál na Olšině je natolik "Filip friendly", že kromě malé epizody, kdy ho našli v kuchyni při studiu lednice (mrazáku?), to bylo všechno tak nějak krásně v klidu. Je tam prostě hezky. A i na nějaké výlety došlo.

Lipno v Horní Plané

Z Vyššího Brodu jen ochutnávka, prohlédnout klášter máme v úkolech na příště. Teď jsme se šli kolem něj projít na půvabnou Opatskou stezku.

Hrad a zámek Rožmberk nad Vltavou (chovám k němu něžné city, doteď nemůžu zapomenout na ten pohled z lodě, který mne při sjíždění Vltavy okouzlil, když mi bylo dvanáct)

Krásná procházka stezkou Adalberta Stiftera v okolí Horní Plané jen těsně míjí tuhle parádní výhlednu. Filip byl naštěstí lapen tetou, jinak by po těch schodech vylézal a slézal ještě teď.

Září 

sice přineslo ochlazení, ale neubralo nám na výletovém nadšení. Zajeli jsme se podívat na dostihy do Chuchle. Markétka se projela na poníkovi a k mému překvapení seskočila jako zkušená jezdkyně. Filip sice hýkal nadšením, postupně byl ale mírně řečeno nerudný z toho, že si na dostihové koně nemůže sáhnout, tak šel raději do dětského koutku krmit kozy. Kameny tam nebyly, tak to zkusil s trávou.

V blízké Výtopně byl jednu sobotu den otevřených dveří. Pořádně jsme se umazali mourem, prohlídli jsme vagony a lokomotivy staré i prastaré a nakonec se jednou z nich nechali svézt. 

Poslední zářijový víkend jsme navštívili babičku na Vysočině a zajeli si do lesa ověřit zprávy o houbovém šílenství. Brzy jsme neměli do čeho sbírat.

Tak. A teď už vám všem přeju krásně barevný podzim!