Na horách...

... ještě nesejou hrách. Díky laskavosti známých jsme mohli nejen ověřit aktuální stav
zemědělských prací v Krkonoších, ale především strávit poslední únorový týden v útulné roubence,
kterou jsme s Markétkou znaly už z léta.

Bylo zjevné, že Markétka se tam od počátku cítí zase velmi dobře.
Takhle nějak by se dala znázornit její představa ideálního dne:

Nicméně přece jenom jsme ji občas odlákali na sníh. Klíčové prvky byly dva: šuhuláci, s nimiž dokázala komunikovat neuvěřitelně dlouho...

... a sudy. Ideálně párové.

Výběr dopravních prostředků se omezil na dva.

Je jasné, že takovéhle činnost člověka brzo zmůže.

Sáňky byly oblíbenější, protože se na nich dalo ležet.

Volnou jízdu si po letech vyzkoušela i máma. Ukázalo se, že to bude chtít ještě nějaký trénink.

Vprostřed týdne jsme zajeli do civilizace - v Jilemnici nebylo po sněhu ani památky.
Zašli jsme do oblíbené cukrárny a zvědavě prošli krásnou Zvědavou uličku.

Kvůli mé mírné zdravotní indispozici a potřebě hřadovat asi půl metru od krbu jsme se jinak drželi víceméně na dohled od chaloupky. V pátek už to vypadalo dobře, tak jsme vyjeli aspoň na jeden větší výlet do Harrachova a prošli se k Mumlavským vodopádům v působivé zimní variantě.

Pro Markétku byl celý týden (kromě sněhuláků a sudů) ještě ve znamení Tří bratrů. Kdyby to bylo na ní, dívala by asi pořád. Často si k tomu vzala mimi Sama a napjatě sledovali, jak to bude s tím vlkem.

Dopadlo to dobře. S Karkulkou i s námi. Vrátili jsme se domů a tady...

... nás vítalo jaro. Tak ať je i u vás krásné! :)