Cestou na Portáš se patnáctiměsíční Filip rozhodl pro první samostatnou turistickou akci - prostě vyrazil do toho krpálu a šel a zastavil se až na hřišti u Portáše.
Po obědě jsme zamířili ještě na druhou stranu od Kohútky a zjistili, že v lese nejsme sami. Vůbec se šelmám nedivím, taky bych tam bydlela.
Hraniční kameny už byly letos zdolávány s větší lehkostí...
... a na příhodných místech se děti věnovaly nácviku lidových tanců.
Další den jsme zamířili na Soláň (loni jsme jen projeli kolem) a trochu litovali, že nestihneme závod v kosení luk. Ale zase jsme je zastihli nádherně rozkvetlé.
Někde už měli pokoseno a struktura té ležící trávy mě úplně fascinovala.
Filip pokračoval v osamostatňování...
a jen velmi výjimečně se nechal od někoho vést.
Ten večer už to bylo na bazének.
Normálně v něm bývá voda, ale v tomhle je polovina pískoviště. Chvilku předtím to vypadalo takhle:
Bylo jasné, že je čas si trochu odpočinout a navštívit Valašský balaton. V úterý ráno jsme si prohlédli nepatrnou část Velkých Karlovic, navštívili dřevěný kostel a muzeum. Děti si u řemeslníků mohly vyzkoušet broušení skla.
Filip si mezitím osvojoval jiné klíčové dovednosti.
Ještě jsme nahlédli k vodní nádrži Karolinka, která sice má taky turistickou vizitku, ale vlastně se k ní vůbec nemůže. Škoda.
A pak už na vychvalovaný Balaton. Nádhera!
Pravda, někteří se tak úplně netvářili (voda ve vaně je prý teplejší!?)...
... ale i Filipa nadchla písečná pláž a často projíždějící vlak.
Ve středu jsme po loňském tréninkovém pokusu dobyli Radhošť, prohlédli kapli a pokusili se o rodinné foto. Ale foťte se na prudkém slunci s kšiltama až na nos ;)
(Pro znalé: ráno Markétka řekla, že batůžek tentokrát radši necháme doma. Tak se nám z parkoviště pod lanovkou odjíždělo s mnohem lehčím srdcem než loni... krásně bylo!)
Ve čvrtek bylo takové horko, že jsme zase jeli plavat... a odpoledne navštívili Vsetín a po letech se potkali s kamarádkou Evou.
V pátek jsme vyjeli do kopců nad Velké Karlovice - teprve při průjezdu cestou tam jsme pochopili, jak VELKÉ opravdu jsou. Prošli jsme se lesem, za celý výlet neviděli nic kromě cesty a stromů a pak, s dost zabahněnýma nohama (vlastně nějak už nevím z čeho) zašli do elegantního hotelu Horal na polévku a kafe. Byli velmi zdvořilí :) a navíc vybavení oploceným dětským koutkem, který neměl vrátka! Na dobu jídla geniální vynález :)
Na zpáteční cestě jsme se v sobotu stavili ve Velké Bíteši - ta na rozdíl od Karlovic vůbec nebyla velká, ale plná, protože jsme se trefili do termínu místní pouti. Po dobrém obědě a těžkém rozhodování, jakou zmrzlinu si z těch mnoha neotřelých druhů vybrat, se Markétka blaženě svezla na kolotoči a já, já se asi po pětadvaceti letech natěšená jak malá holka proletěla na velkém řetízkáči. Jo! :)
moc pěkné!
OdpovědětVymazatSuper! Máňa má speciální šaty na hraniční kameny ��
OdpovědětVymazatJsem zvědavá, kam se ještě vydáte!
Říkej mi blesku, teď (!) mi to došlo, že se mám podívat na loňskou fotku ;) jojo, ale v čem tam poleze příští rok, to mi zatím jasný není :)
VymazatMy jsme se právě vrátili také ze stejného místa co loni. A rovnou jsme plánovali, co bychom mohli zvládnout příští rok. :-D Vypadá to, že jste si to pěkně užili!
OdpovědětVymazatJá občas zahlédla na FB ;) Jojo, užili a taky zvažujeme, jestli do třetice... Je tam fakt krásně.
Vymazat