pondělí 13. března 2017

Sněhové lázně

Skoro to tak vypadalo, když jsme po půlce ledna dorazili do Rokytnice nad Jizerou. Doufala jsem, že si na horách pořádně provětráme plíce a třeba tam někde necháme všechny ty bacily, které nás od podzimu dusily.

Přijeli jsme ve dnech, kdy byly na horách spousty čerstvě napadaného sněhu, velké mrazy a dny plné slunce. Naprostá, dech beroucí nádhera. Markétku jsme vypustili z auta, oblékli do sněhového a za minutu už byla ve sněhovém ráji.


























Sice jsme museli vytopit úplně promrzlou a dost zapadanou chaloupku, ale pohled z okna všechno vynahradil.



























Markétka se sněhu nemohla dočkat, byla jsem zvědavá, co na něj bude říkat Filip. Myslela jsem, že se v něm proleze a bude stát a potěšeně se hrabat, ale tvářil se dost nedůvěřivě a víceméně mu sníh byl úplně jedno. Takže jsme ho na sníh vyndali asi dvakrát a jinak většinu pobytů venku spokojeně prokoukal a prospal v kočáru.



































Hned druhý den jsme s Markétkou vyrazili na sjezdovku. Připravená a trochu nervózní, co bude, čekala na příchod instruktorky v lyžařské školičce. Určitě pomohlo, že se instruktorka jmenovala Klárka jako jedna z kamarádek a že se při učení používaly tak lákavé pojmy, jako pizza (pluh) a špagety (lyže rovně).





































































Já jsem stála na sjezdovkách plus mínus tak po patnácti letech. Ale nakonec se ukázalo, že největší problém nebyl vyjet na vleku nebo sjet ten přiměřeně mírný kopec, ale nakonec po tom všem vyzout přezkáče :)



































Po dvou dnech motání se kolem sjezdovky a chalupy jsme se jeli podívat, jak si s tou spoustou sněhu poradil Mumlavský vodopád.



































Filip prohlídku pojal po svém a Markétka se konečně ocitla přímo v ledovém království.















































































Tradičně jsme na tomto výletě museli pořídit dvě fotky - rodinnou (přímo nad vodopádem) a vozíkovou (u hornického muzea). Bez nich už nelze ani pomyslet na zpáteční cestu.





















































A protože byla všude spousta sněhu, byla všude i spousta Krakonošů. Jilemnického jsme potkali už za tmy, ale ten v Rokytnici taky stál za to!



Po týdnu manžel odjel a přijela kamarádka s dětmi a tatínkem. Lyže tím pro nás skončily, přece jenom jsem byla na naše děti sama a navíc byl Filip (momentálně v mamánkovském období) na přelomu týdnů i nemocný. Ale užili jsme si i tak procházek, bobů a sáněk. I na ty úplně maličké jsme se vešli všichni tři!





















































Jednou z atrakcí druhého týdne byl i sníh padající ze střech. Tálo a každou chvíli se někde ze střechy sesula malá lavina a zatarasila na chvíli cestu nebo silnici. I na té malé cestě kolem chalupy každou chvíli jezdil pluh a kluci měli oči navrch hlavy. Když se ale jednou po půlnoci sunul sníh i z naší střechy, bylo to jako slušné zemětřesení. Celkem brzo ráno jsme vykoukli ze dveří, na zablokované silničce stálo auto a jeho dva cestující spolu s kamarádčiným tatínkem v poměrně dobrém rozmaru půjčenými lopatami odhazovali sníh z cesty :)

Vraceli jsme se po dvou týdnech do už ne tak zasmogované Prahy... a opravdu jsme chvíli vydrželi nebýt nemocní! A Markétka doteď, což je asi historický rekord. Takže díky!

5 komentářů:

  1. My jsme letos chytli v Rokytnici poslední pořádně zimní týden. Byli jsme tam někdy v půli února, notně vyčerpaní z několikatýdenní pražské inverze, a čekal nás týden pod modrou oblohou, všude ty hory sněhu... Tak skvělé podmínky jsem ta, nezažila, ani nepamatuju :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak skvělý, že to ještě chvíli vydrželo. My jsme odjížděli 5. února a už mi připadalo, že to je se sněhem docela nahnutý. Ale i majitelé chalupy říkali, že takový sníh a taková krásná zima dlouho nebyly:)

      Vymazat
  2. Dnes je v Rokytnici krasne modro :-) Snih mizi pred ocima, jeste se lyzuje, v potoce rostou snezenky, jaro se blizi...

    OdpovědětVymazat
  3. Včera jsme se z Rokytnice vrátili a naše nejmladší má stejnou kombinézu jako Markétka:-) Doma je už všechno zelené, při tom včera jsme ještě sjížděli na lyžích...

    OdpovědětVymazat