Takže když jsem začala stále častěji sedat k šicímu stroji, občas přišla řeč na to, že bych mu kalhoty ušila. Koupila jsem si střih, i látku jsem v prvním odhodlání celkem záhy objednala - dnes už vidím, že zcela nevhodnou. Ale jestli jsem se toho bála, či mě odrazovalo, že to je takový velký a členitý kus... slibovala jsem, ale skutek pořád utíkal.
Ale jednou to přijít muselo. Užívané kalhoty jsou opravdu v zoufalém stavu, a já už jsem toho našila tolik, že bylo jasné, že se z toho nemůžu vykroutit :) V obchodě jsem sáhla po první aspoň trochu použitelné látce a pustila se do první verze.
Střih z Burdy jsem použila jako dobrý základ (rozměrově je těm kupovaným kalhotám velmi podobný, jen třeba ta zmíněná hloubka sedu je najednou o 7 cm delší), stále poměřovala s nošenými kalhotami a detaily vypracovávala zcela podle obnošené předlohy. Postupně mě ty vychytávky začínaly bavit. Je jasné, že zip ani nýt si voják v poli neopraví. Takže všude kryté knoflíkové légy... Piplačka, ale docela zábavná. Takové omalovánky :)
Teď jsou kalhoty v záběhu. Zkoumám a tahám z muže informace. Řeším materiál. Původní je NYCO (50 % nylon / 50 % bavlna), jenže ten se mi v černé variantě nepodařilo najít ani ve mně dostupném zahraničí. Použila jsem bavlnu s elastanem a byla ohodnocena jako příjemná. Ale mám trochu otazníky, jak se bude chovat při vyšší zátěži. (Tak snad aspoň šití bude držet. Se vzpomínkou na časté opravy švů jsem použila Synton 60 a byla na svou chytrost patřičně hrdá, než mi došlo, že ani výrobci BDU výbavy nejspíš nepoužívají stehovku... )
Téda, ty jsou, to nesmím doma vůbec ukázat :o)
OdpovědětVymazat