Tři dny pod Blaníkem

Krásné tři dny. Skoro se to rovnalo zázraku, ale nikdo neonemocněl a na statek Blaník jsme dorazily v plné sestavě deseti maminek a přiměřeného počtu dětí (1-3 ks na osobu). Předpověď počasí úplně mizerná, nakonec si děti jedno odpoledne užily i koupání. Ubytování stylově půvabné, doladěné do detailu
a příjemně pohodlné. Každý ve svém pokojíčku a žádný nebyl stejný.
Největším bonusem byl uzavřený dvůr statku s trávníkem, kde bylo možno volně vypustit děti, ležet na dece, sedět na proutěných křesílkách a pít kafe, koupat se v bazénku, dělat závody na motorkách / s kočár-
ky po chodníčku (s koberečkem!), z něhož se vcházelo do stájí a chlévů (dnes pokojů). Nebo vyběhnout po schodech na dřevěnou pavláčku a házet dolů vlašťovky. Kdyby to nestačilo, venku za domem bylo hřiště, trampolína a pískoviště s klouzačkou a houpačkou. Myslím, že ač to rozhodně není zařízení prvoplánově zaměřené na děti, většina z nich se tam cítila jako v ráji.

Nestandardní slimák na stromě u kapličky na návsi - krásný není, ale nefoťte ho!
Daly jsme mu s Markétkou jméno slimák tygrovaný (nevíte někdo to správné?).

Pampelišková fontána před zámkem ve Vlašimi

Původně jsme chtěli do parazoo, ale kvůli rekonstrukci byla zavřená. Šli jsme tedy prozkoumat zámecký park. Mají tam tři brány (tahle je Vlašimská), zámek, hřiště, naučnou stezku a spoustu krásných stromů, někdy
i záplatovaných.

Čínský pavilon s letícím drakem.

Markétka vedla dlouhý vážný rozhovor s místní vydrou. Nakonec se dohodly.

Odpoledne jsme jeli prozkoumat historicko-řemeslné centrum na hradě Šelmberk.

Hradní věž je zdaleka viditelná nad okolními lesy (zblízka už bylo trochu horší ji najít, a když jsme vešli do areálu, chvíli jsme si mysleli, že to byl jiný hrad! :). Cesta po schodech nahoru byla místy téměř po tmě - to bylo dobrodružství! Výhled z ochozu není zdokumentován - každá ruka pevně svírala jednoho človíčka, který by při troše snahy pohodlně prolezl zábradlím...

Kovárna a hrnčířská pec

Pec na chleba

Z krásné, bohaté a voňavé bylinkové zahrady (kde jste naposledy viděli růst např. routu?) jsem si vyfotila aspoň informační tabuli.

Zvířátky tento hrad neoplýval, ale na kočku se stála fronta.

Druhý den při rozhodování mezi možná trochu velkolepou farmou Blaník a kozí farmou v Hrajovicích vyhrály kozy. Mají tam půvabný dvoreček, dva koně (ten druhý zrovna spí ve stáji), slepice, schovanou kočku s koťaty a ne zcela obvyklý druh králíků.

Dostali jsme ochutnat kozí mléko a sýry a pak jsme se vyšli podívat na kozy. Stádo se páslo daleko u lesa.
Po zahvízdání se nám rozeběhly vstříc - ten napjatý pocit, když se na vás řítí padesátihlavé stádo...
Byly zvědavé, dotěrné, rohaté, bradaté, bílé, strakaté, krásné. I kůzlátka měly.

Několik nejzdatnějších mezitím pokořilo Velký Blaník. My ostatní jsme mu alespoň zamávali z auta.
Tahle výzva je teprve před námi. A nejen proto by bylo hezké se tam vrátit!