v údolí pod Troskami. Když jsme vyjely na hřbítek nad Sobotkou, otevřel se před námi tenhle pohled a byla jsem ztracená. Nádhera, nádhera, nádhera. Ubytování v podtroseckém údolí v chatě Nebákov - úžasné místo, dobrá kuchyně, (ne)vstřícnost personálu dost na hraně. Ale tím, že vůbec nevyšla předpověď počasí (zapršelo nám jednou během prohlídky Humprechtu), pozitiva výrazně převážila.
V sousedství byl nejen krásný mlýn, zapasovaný přímo do skály, a stádečko neuvěřitelně ubečených ovcí...
... ale také otisky dinosauřího chrupu, nejspíš kvůli rovnátkům.
Na Troskách měli 30. dubna ještě zavřeno (to člověk na chvilku zalitoval, že nejsou čarodějnice státní svátek), ale pohled z louky přes kvetoucí stromy byl nakonec nejlepší. Jen bych se na chvilinku chtěla vrátit v čase
a vidět v krajině vystouplé čedičové žíly ještě bez hradní zástavby...
Druhý den se nad Sobotkou honily mraky...
... ale cestu na Humprecht jsme zvládly za sucha. Jen když jsme si otevřely dveře, že obejdeme ochoz, zaskočil nás prudký déšť. Ale nedaly jsme se a věž oběhly. Zdálo se to v tom lijáku mnohem delší, než to asi ve skutečnosti je :) Díky dětem a ochotné paní v pokladně jsme měly zkrácenou soukromou prohlídku a tím taky možnost zazpívat si v mimořádně akustickém, vysokánském okrouhlém hodovním sále. Zážitek.
Procházka podtroseckým údolím, směrem ke Kosti. Nádherné mokřady. Markétka si vzala velkou poutnickou hůl a chvílemi se zdálo, že váhá, jestli tam není vlk.
Poslední dvě fotky jsou minizahrádky na kamenných sloupcích plotu... nečekaná obrovská magnolie
u domu na hrázi rybníka.
Když jsme byly doma, holčičky se blaženě hrabaly na písku. Ráj.
I tu rajskou jsme si symbolicky daly... dobrá byla.
u domu na hrázi rybníka.
Když jsme byly doma, holčičky se blaženě hrabaly na písku. Ráj.
Žádné komentáře:
Okomentovat