Tentokrát nejjednodušší z jednoduchých. Šicí stroje si ještě užívaly vánočních prázdnich pod stolem
s vánočním stromkem, když přišel sníh a zastihl nás zcela nepřipravené. Na hory jsme se letos nechystali a zima pořád byla teplá, chvilka mrazu nás nezalekla, ale najednou sníh! Při prvních šesti vločkách Markétka pravila, že jde stavět sněhuláky. Na tu chvilku byly jiné plány, ale bylo jasné, že tak nějak nemá v čem, když z loňských oteplováků vyrostla a jediné funkční softí kalhoty jsou ve stálé pohotovosti ve školce.
Nouze naučila Dalibora housti a mě sníh naučil rychlé akci se softem. V šupleti ležely už nějakou dobu stříhnuté gatě z tenšího letního softu, ale vzhledem k tomu, že teploty nadále nebyly arktické a parametr voděodolnosti má s většinou zimního softu stejný, sedla jsem ke stroji a za pár desítek minut vyrazila pro Markétu do školky i s novými kalhotami. Tentokrát opravdu bez příkras. Látka tmavohnědá, v pase do nápletu s gumou, střih jsem oproti předchozím pokusům trochu zúžila a kalhoty vypadají vcelku i seriózně - že jde o outdoor, jde na první pohled poznat jen z povědomého šustění. Bez kapes - částečně kvůli rychlosti, částečně proto, že kapsy jsou na bundách a spoustě mikin a ty kalhotové Markéta zatím vůbec nepoužívá. Bez reflexu, protože většina bund je oreflexovaná až až a bude-li je na jaře a v létě nosit bez bund, je hodně malá pravděpodobnost, že v těchto ročních dobách bude venku za tmy. (A vždycky se to tam dá dodělat.)
Ve školce jsem si oddechla, že kalhoty přes legínky dobře sedí, a vyrazily jsme do sněhu. Už ho bylo docela dost! Hned vedle v obchodě jsme pro jistotu koupily ještě jedny rukavice a vydaly se na dlouhou cestu domů. Ten kilometr a kousíček jsme šly přes hodinu a půl a obě jsme si to náramně užily :)
A druhý den taky. Kalhoty všechno perfektně zvládly. Jen ty rukavice se oboje nějak rychle promáčely a navíc dost padaly...
Tak jsem večer při pohádce obkreslila tlapku a po uložení vytáhla zbytky zimního softu z tátovy bundy. Chvilku jsem řešila, jestli dělat dovnitř ještě jednu vrstvu, ale pak jsem (trochu i v rámci rychlosti) usoudila, že zatím zkusím jen jednovrstvé. Střih delší, ale zhruba
tento, na konci zatím bez olemování, jednak pro možnou úpravu délky, jednak pro možnost přidání vnitřní vrstvy. Reflex hlavně proto, že bez něj by to bylo trochu černosmutné.
Ráno jsme vyzkoušely, trochu jsem zkrátila délku a byla zvědavá na to, jak se ve školce osvědčí. Jo! Markétka jako první hlásila, že KONEČNĚ nepadaly, zima jí v nich nebyla a nepromáčely se. Juch. Cestou domů jsme to vzaly oklikou, trochu nakupovaly... a při vystupování z autobusu zjistily, že máme jenom jednu. Ještě že jsem je dělala tak jednoduché, jinak nevím, jak by se mi do té třetí zase chtělo ;)
Fandíme, máváme
A ještě hlásíme přírůstky do rodiny! Písnička Fandíme, máváme z oblíbeného
Zvěřince od Yellow Sisters dostává při napínavých biatlonových závodech nový rozměr a Markétka fandí, mává, tleská a volá Do toho! Včera jsme růžové korálkové princezně vyrobené o vánočních prázdninách dělaly kamarádku, aby jí nebylo smutno. Po troše handrkování o barvě vlasů a šatů vznikla černovláska v ohnivých šatech. Markétka je po chvíli pozorování pokřtila na Gábinku a Verunku (ano, myšleno Soukalovou a Vítkovou). Sice teda Gábinka není blonďatá, jak by se patřilo (a jak se původně plánovalo), ale ve žlutočerveném čísle vedoucí závodnice světového poháru teď často jezdí, tak je to přece jasné!
Hezký den!
