Jak to bylo se šitím

Se šitím a pletením jsem začala v dobách dávno minulých, kdy bylo rozhodně snazší si něco podle svých představ vyrobit, než to koupit. S příchodem nových možností nastala doba secondhandová, potřeba mít něco originálního se dala uspokojit i jiným způsobem a šicí stroj se stále častěji schovával hluboko ve skříni. Občas jsem ho oprášila, když byl potřeba nějaký ten závěs nebo ubrus, ale i to se stávalo čím dál míň.
Novým a radostným impulsem bylo chystání výbavičky pro Markétku. Ne, že bych měla ambice šít jí bodíčka
a plenky, ale na pár jednoduchých drobností jsem si i po těch letech bez obav troufla. Nový vnitřek do kočárové tašky, lehká zavinovačka do autosedačky - tenounký fleece a bavlnění sovotučňáci... Kočárek jsme dostali (ač starší, nemůžeme si ho vynachválit!), je modrý, tak jsem to všechno ladila do stejného tónu. Zdá se, že holčičce to nevadilo a při cestě z porodnice se tvářila dost spokojeně :)

Miminko dávalo zpočátku docela zabrat, takže nedošlo na plánované ušití povlečení, ale jak se tak po půl roce vylouplo a ukázalo se, že je dost ochotné spinkat
a nechat mamince trochu času, maminka čím dál víc potřebovala "něco" dělat. S blížícím se létem byly najednou potřeba tenčí spací pytle, tenký rozkládací fusak/deka, oblíbený klobouček byl čím dál těsnější...
a doba mých návštěv na stránkách e-shopů s látkami výrazně rostla.

První tepláky z rukávů staré mikiny a první klobouk - obkreslila jsem si ten náš oblíbený a než jsem trefila dobře velikost, ušila jsem kloboučky tři - máme je do zásoby. Díky tomu je ale teď sekám jak Baťa cvičky :)







 

Zatím poslední model - teplejší fleecový klobouček
a rukavičky do sady k prošívané soví bundě (tu látku jsem musela mít!).

Podzimní bundička je ušitá podle kabátku z Burdy 9/2013, střih je mírně upravený hlavně u kapuce (přidaný kšilt a po pořízení spodní fotky
i gumička, která kapuci stahuje). Podšívka je
z teplákoviny, zatepleno tenkým vatelínem.
Látka se sovama je z kolekce Norwegian Woods 
od Michaela Millera.

 

Po několika týdnech rozhodování jsem koncem letošního léta na doporučení šikovné švadlenky Lenky koupila overlock a pomalu se pustila do odkrývání tajemství úpletů. Je to velmi lákavý svět! Ale o tom až zase příště.

Nedá se tomu odolat!

Jsem vděčná za spoustu blogů, nad nimiž trávím nebezpečně hodně času a čerpám z nich inspiraci. Založení vlastního blogu mi vrtalo hlavou už pár měsíců. Trochu jsem váhala nad motivy a účelem toho všeho. Ale zdá se být neodolatelné sdílet radost i drobná potěšení.
A možnost nahlédnout po čase zpátky a leccos krásného si připomenout taky není k zahození. Tak vítejte!